Noma je bohyně, která zosobňuje surovou sílu života, nepředvídatelnost války a temnou stránku existence v podobě nekromancie. Je neustále v pohybu, nikdy nezůstává na jednom místě, její energie je chaotická a nepředvídatelná. Je opakem Samse (Sams) – zatímco on přináší klid a konec, Noma přináší vášeň, zmatek a neustálou změnu. Nevidí život a smrt jako oddělené síly, ale jako dva aspekty téhož cyklu.
Její následovníci věří, že skrze boj se rodí skutečný život, že smrt není koncem, ale jen přechodem do dalšího stádia existence. Někteří ji uctívají jako bohyni hrdinství a odvahy, jiní jako patronku temné magie a nemrtvých.
Symbolika a ikonografie
- Symbol: Kočka – zosobnění její nezávislosti, elegance a nepředvídatelnosti
- Atributy: Zakřivená dýka, krvavý měsíc, vířící plameny
- Barvy: Červená (život a krev), černá (válka a smrt), fialová (magie a nekromancie)
- Zvíře: Kočka – nenápadná, avšak smrtící, schopná přežít v jakémkoliv prostředí
Mytologie a původ
Noma vznikla ze stínu prvotního světla Samse. Když jeho slunce proťalo temnotu, její přebytečná energie se zformovala do divokého plamene života – a tak se zrodila Noma. Byla první, kdo odmítl Samsův klid, první, kdo přinesl pohyb, boj a vášeň. Od té doby je v neustálém konfliktu s ním, ne však z nenávisti, ale z hlubokého přesvědčení, že pravá existence spočívá v neustálé proměně a odporu proti stagnaci.
Její příběhy jsou plné velkých bitev, dramatických vítězství a pádů. Vždy stojí na straně těch, kteří bojují za změnu, ať už se jedná o rebely, revolucionáře nebo válečníky hledající svou slávu.
Kulty a uctívání
Noma je uctívána různými způsoby podle toho, kdo v ní hledá svou patronku:
- Bojovníci a válečníci: Modlí se k ní před bitvou, doufajíce, že je naplní její zuřivostí a nezdolnou silou.
- Nekromanti a temní mágové: Věří, že smrt není koncem, ale nástrojem, který lze využít k dalšímu posílení života. Její kněží často praktikují nekromancii a přetvářejí mrtvé v bojovníky na její slávu.
- Dobrodruzi a nomádi: Hledají její požehnání při cestách do neznáma, věří, že je ochrání před stagnací a přinese jim neustálé dobrodružství.
Svatyně a chrámy
Chrámy Nomy se liší podle lokace, ve které se nacházejí. Ve velkých městech nejsou tolik odlišné od chrámů Samse – jsou menší, více přístupné lidem a často slouží jako centra pro válečníky a dobrodruhy hledající její požehnání.
Na venkově a v menších městech však mohou mít daleko divočejší a organičtější podobu. Některé jsou vytesané do skal, jiné mají podobu přerostlých stromových chrámů porostlých liánami a zahalených do rudého světla pochodní. Válečné tábory na bojištích často slouží jako její dočasné svatyně, kde kněží vedou rituály před bitvami a vzývají její sílu.
Kněží Nomy nevytvářejí pevné církevní struktury – často putují mezi válkami, nabízejí své služby těm, kdo jsou ochotni přijmout její dar.
Vztahy s ostatními bohy
- Sams – její největší protiklad, ale i nevyhnutelný partner v cyklu života a smrti
- Ime – její dcera, kterou vnímá jako umírněnou, ale potřebnou sílu
- Prelo – pohrdá jím, vidí ho jako stagnujícího strážce řádu
- Lita – někdy spojenci, jindy rivalové – oba věří v pohyb, ale zatímco Noma věří v sílu, Lita v iluze
- Churta – respektuje ho jako sílu přírody, ale vidí ho jako příliš pasivního
- Sune – nevěří v její ideály lásky a náklonnosti, pro Nomu je důležitější boj a přežití
Vliv na smrtelníky
Lidé ji uctívají nejen ve válkách, ale i ve chvílích, kdy se musí postavit osudu. Každý, kdo se odmítá vzdát, kdo chce bojovat proti stagnaci, může v Nomě nalézt svou patronku. Zároveň je však nebezpečná – její požehnání často přináší chaos a její následovníci jsou známí svou nepředvídatelností.
Shrnutí
Noma je bohyně věčné změny, života, boje a smrti zároveň. Je nepředvídatelná, divoká, ale také nezbytná. Bez ní by nebyl pohyb, vášeň ani síla překonávat překážky. Ať už jako bohyně hrdinství nebo temné magie, její stoupenci vždy kráčí cestou, která nikdy nekončí.