Na Solaris 7 panovalo dusné, horké počasí. Město, rozdělené mezi elegantní luxus a surové arénové boje, nikdy nespalo. Byl to svět, kde krveprolití bylo zábavou a smrt mohla být zajištěna jediným zápisem v programu arény. Na okraji města se v hangárech připravoval tým čtyř nových válečníků, o nichž se spekulovalo, že byli součástí nové, revoluční show.
„Tak, kluci, dneska to bude fakt pecka!“ prohlásila Unknown, bývalá pornoherečka, která se rozhodla zkusit štěstí v novém životě. Byla nervózní, ale její úsměv zůstával perfektní. Předtím než stoupla do kokpitu svého mechu, si představovala, že dnešní „bitva“ bude spíše akční film, kde bude zářit její postava a předvádět své umění. Před kamerami to šlo snadno – v tomto světě to, co vypadalo jako hra, často bylo zfalšováno. Ale dnes to mělo být jiné. Prý je to jen film, a ona je v něm hrdinka.
„Tak jo, Nat, nezapomeň na své „scénářové“ vstupy. Ať se ukážeš jako ta hlavní,“ pobídl ji John "Brain" Marllow, model spodního prádla a herec béčkových filmů, který se rozhodl připojit k této skupině. V aréně nikdy nebyl, ale jeho fanoušci v jeho filmařské kariéře znali především jeho svaly a sexy pohled. Dnes si připadal jako hrdina akčního snímku. Jenže i on se trochu bál, že by to mohlo být realita. Měl pocit, že to celé je nějaká hra. Ostatně, kdo by si pomyslel, že to, co se mělo stát filmovou akcí, bude mít skutečné mechy a skutečné výbuchy?
„Mám to! Stačí jen mít svůj úsměv a jít na to,“ ujišťovala se po telefonu s agentem Vika "101 numbers" Swalloe, bývalá společnice na jednu noc. Byla to žena, která se nikdy nezastavila před ničím, ale v tomto případě byla trochu v šoku. „Cože? Mám to dělat v mechu?“ Její nervozita byla na hranici. Představovala si, jak zůstane skvělá a přitažlivá i v nejtěžších chvílích. Což bylo sice v jejím životě celkem běžné, ale v tomto novém, těžkém kovovém monstru?
Zatímco celý tým nervózně čekal, aby se dostali na bojiště, v přilehlých chodbách arény probíhaly poslední přípravy. Všichni byli v přesvědčení, že jdou do simulace, do něčeho, co bude stejně neškodné jako běžné natáčení filmu. Byla to hra, jen hra… nebo ne?
„Nechápu, proč jsme sem vůbec přišli,“ povzdechl si Han "Solo" Liquere, když se zapnul v kokpitu svého mechu, „tohle vypadá jako nějaká zkurvená simulace. Tyhle věci, co jsem viděl ve filmech, prostě nemůžou být skutečné.“
A jak tak mluvili, vše se náhle změnilo.
Aréna se otevřela, kovová vrata začala skřípat a na obrazovkách se objevily velké písmena: „Vítejte v aréně!“
Tým čtyř nových válečníků se v tom okamžiku rozhlédl kolem sebe a zjistil, že to, co považovali za filmovou scénu, byla realita. Obří mechy, se kterými byli nyní spojeni, nebyly žádnými herními figurkami. A na protivníky, kteří je čekali na bojišti, nebyl žádný scénář. To, co se mělo odehrát, byl skutečný souboj na život a na smrt.
„Co se to sakra děje?“ vykřikl Brain, když spatřil vzdálené stíny nebezpečných protivníků, kteří již spustili své zbraně.
„Sakra, oni nás sem dali do opravdové bitvy!“ zaječela Nat, když si uvědomila, že aréna není nic jiného než skutečné bojiště. Měla pocit, že každá její část, od nervózního tréninku po poslední přípravy, byla jen směsí nepochopení.
„Takže to není film… máme tu skutečné mechy. A máme skutečné nepřátele,“ prohlásil Brain, když mu konečně došlo, co se stalo. Snažil se zůstat klidný, ale jeho srdce bilo rychle.
Z ničeho nic zazněl hlas: „Tři, dva, jedna… BOJ!“
Mechy se rozběhly do akce. Každý z nich se pokusil najít svou sílu – a každý z nich v tu chvíli pochopil, že zábava skončila. Aréna byla teď skutečná, a oni byli jejími skutečnými hrdiny.
Pohledy na sebe v kokpitech se proměnily. Ve hře života a smrti už nebylo času na herecké výstupy ani na pozování pro kameru. Teď to byla bitva, a oni byli na frontové linii.
„Proč jsem to neodmítla?“ pomyslela si Nat, když její mech začal střílet na jednoho z protivníků.
„Ať už to dopadne jakkoliv, uděláme to společně,“ povzbudil je John, i když věděl, že to nebude žádná hra.
Bitva První Fanvestafi:
Piloti stáje Unknown
se vzpamatovali z prvotního šoku a rozběhli se směrem k nepříteli. Tedy
rozběhli, většina využila své trysky a jejich mechové vyskočili a zmizeli mezi
stromy. Na jedné straně bojiště stál osamocený mech a poblíž něj byla Unknown a John "Brain" Marllow.
„Skřípneme ho mezi sebe a ukážeme mu co je to Solarianský sendvič.“ Křikla Nat.
A Unknown spustil palbu, stejně tak i Falcon. Systémy hlásili zásahy a
penetraci, při tomto slově „PENETRACE“ se Nat úplně zatmělo před očima, nepomohla
tomu ani Johnovo hláška „Ber ho dál zezadu“. Nat před očima proběhlo několik filmů,
na které chtěla zapomenout, a i když soupeřův mech dopadl na zem pokračovala v zuřivé
střelbě, dokud systémy neukázali „Vyřazen“. 
Mezitím na druhé straně Vika a Han čelili přesile tři ku jedné. Oba se snažili dělat to co je Nico naučil. I když Han, potřeboval k tomu, aby se trochu probral zásah do jedné z rukou.
Až po tom, co mech začal hlásit poškozenou strukturu, se přestal chovat lehkovážně a plnil scénář do posledního písmenka. „Vyskočit, schovat v lese, obtáhnout laserem zezadu,“ a tak pořád do kola. Zásahy nebyli pro soupeře zničující, ale postupně likvidovali vybavení nepřátelských mechů a ty se pohybovali hůř a hůř. Jeden z nich už se velmi těžce hýbal a Han by přísahal, že pilot radši svého mecha shodil na zem a hrál mrtvého brouka. Nakonec zůstal na bitevním poli jen jeden nepřátelský mech, když rozhodčí zápas ukončili.
První vítězství pro Unknown.
Bitva Druhá Horští vlci:
Naši herci, teď už pokřtění válečníci a piloti nastoupili do dalšího zápasu. Teď již věděli, do čeho jdou, ale nepomohli jim protesty, ani hrozby soudem. Jejich smlouvy byli sepsány bezchybně a Unknown, který doufal, že mu live show přímo z mechů přinese popularitu a peníze, nečekal, jak moc jich bude hned po prvním zápase, a tak si nehodlal tohle zlaté vejce nechat utéct.
Tentokrát se jednalo souboj jeden na jednoho a opět dostali naší „herci“ od svého trenéra přesné instrukce. Bohužel v této aréně nešlo použít skokové trysky bez rizika, že s mechem narazíte do stropu, a tak většinu času naši hrdinové pobíhali a hráli s nepřítelem na honěnou. Je pravda že Vika pochopila instrukce asi trochu jinak, protože její Venom sice před nepřátelským Jennerem unikal, ale vysoká teplota v kabině nenechávala Viku chladnou a ve sluchátkách týmových kolegů se ozývalo pravidelné vzdychání.
Han usoudil, že nemusí být zase první koho nepřítel poškodí, a tak se schovali se svým mechem za skály a čekal na první tah soupeře. Soupeř zvolil stejnou strategii, a tak oba čekali. Han zatím četl knihu „Poslušný Warrior“ od Maximilian Liao. Soupeř poslal dopředu jen commando a na obou stranách se pokoušeli o zásahy phoenix hawkové. Toho využil John a naběhl Commandu do zad a jedné salvě bylo hotovo. Mech se s dírou v zádech poroučel k zemi. Zabral okamžitě kontrolní bod a koukal komu z parťáků by mohl pomoct. Mezitím se podařilo vymanévrovat své soupeře i Nat a Viki. Přišlo několik dalších výstřelů a děr do nepřátelských mechů. A Han si stále četl. Když už to vypadalo, že to nemůže být pro tým Horských vlků horší, začala se otevírat střecha, a to co vypadalo jako jednostranná záležitost se změnilo v masakr. Dokonce i Han zaklapl knihu, nažhavil trysky a začal okusovat riflemana. Netrvalo to dlouho a naši „herci“ zůstali na bojišti sami.
Bitva Třetí Binary Bandits:
Poslední bitva a postupné nasazování strojů. Soupeř měl
podobnou sestavu, jen ten Black Jack a s municí zaměřenou na skokany mohl
dělat problém. Soupeř uzavřel, před zápasem sázku, že jeho nejlehčí stroj bitvu
přežije, což se později pro pilota tohoto stroje ukázalo velmi důležité. Na
bojiště dopadli první mechy, ale jen se tak trochu testovali a okusovali, dokonce
se zdálo, že mají víc štěstí mechy soupeře než naši „herci“ ještě dva na dva se
dalo považovat za vyrovnanou partii, ale pak přišel zlom několik šťastných
zásahů, bůh žehnej pulsním laserům, vyřadilo prakticky jeden mech z bitvy.
Navíc Nat se svým PHX předvedla drop na jedničku, a ještě teď se o tomto legendárním
seskoku, na který by si netroufla ani většina veteránů z předních linií,
povídá po všech barech a arénách. Přistála přímo do zad nepříteli a její alpha
strike vyřadil nepřátelského mecha okamžitě. Popravdě možná to bylo pro
nepřátelského pilota vysvobození, protože Nat měla zapnuté reproduktory na svém
mechu a po celém bojišti se neslo „Tak jaký to je, když ti rvu do prdele, tak
jaký to je?“ Asi to byla nějaká frustrace z předchozího zaměstnání. Ale na
druhou stranu diváci šíleli. Následná
převaha čtyři na jeden a půl, protože lehký mech se dropnul, aby splnil sázku
na druhou stranu bojiště, byla rozhodující a zápas skončil během pár chvil
vyhlazením zbytku nepřítele.