Drakenborg
Bývalé hlavní město říše Acheron a místo kultu božského kováře Az-Shachmara. Jeho vysoké věže a zdi se kdysi pyšně zvedali k nebesům a odráželi světlo vrhané světem Hysh. Bylo to město mocných králů, moudrých učenců, zručných kovářů a talentovaných umělců. Během staletí se v hradních pokladnicích shromáždilo neuvěřitelné množství pokladů. Pláně kolem hradu hlídali neochvějné acheronské legie a královští jízda urozených palatinů. Hradby samotného města pak byly posíleny prastarou magií, která byla schopna nepustit jediného ducha či nemrtvého mordanta a na vrcholu hradeb stála zrcadla, odrážející světlo Hyshe, tak aby spálilo, každého nepřítele. Podle některých pověstí bylo zdrojem moci Acheronu prastaré zařízení ukořistěné z opuštěného chrámu Seraphonského boha Kukulkana, hadího božstva zásvětí.
Než započal věk chaosu a v acheronské říši se rozhořela občanská válka, tak přišla pro Drakenborg první velká rána. Král Androfaqus V. jednou na lovu urazil upíří hraběnku Agátu de Myrtille, která jej proklela a i celý jeho rod a dvůr. V podstatě celá vládnoucí elita Acheronu tak byla ochromena a uzavřela se v útrobách Drakenborgu. Během občanské války mezi královými věrnými a Kurgany, kteří začali uctívat temné bohy došlo k dlouhému obléhání Drakenborgu. Jeden z velitelů vojsk Chaosu uvrhl na obyvatele druhou kletbu, která definitivně zpečetila osud kdysi hrdé pevnosti.
Již staletí je Drakenborg tichým místem, který ale láká agenty všech možných mocností Anunu i dobrodruhy jednající na vlastní pěst. Všichni jsou přitahováni pověstmi o tamních pokladech a artefaktech. Jedno z největších lákadel představuje údajná nádrž obnovy, která prý Seraphonům umožnuje přivádět na svět své padlé ještěry, ale zřejmě jde jen o pověst. Na prosté většině dobrodruhů se nikdy nepodařilo z útrob hradu vrátit, ale ti co se vrátili, byli pološílení a vyprávěli o mnohých běsech. Mezi poklady se prochází mutanti chaosu s chapadly, ale nejvíce jsou ruiny obývány hejny pokřivených kanibalů lačnících po syrovém mase. Mezi nejstrašlivějšími z nich lze nalézt monstra zabalená do starých praporů a ověšená zbytky heraldických odznaků starého Acheronu. Jediný přeživší vyprávěl o svém zavlečení do starého trůního sálu plného kostí, kde na trůnu seděla krvelačná stvůra, jíž se ostatní klaněli a u trůnu ji leželi děsivý bílý psi s červenýma ušima. Nešťastník co tuto scénu viděl vyprávěl o děsivých hodech na jeho druzích. O trůnící nestvůře pak mluvil jako o zvrácené panovnické figuře zvané král Prach.