Nejdražší konstáble,
doufám, že vás můj dopis zastihl při plném zdraví. Narazila jsem na výzvu pro občany města Kintarga. A ač mezi občany napatřím, hvězdy mi napověděly, že to je cesta, kterou se mám vydat.
Mé sny mě vedly z mé rodné Varisie nejprve do Magnimaru na jihu. Zde jsem hvězdnou stopu ztratila jen na okamžik. Všiml jste si někdy, drahý konstáble, jak světla majáku prořezávají temnotu noci, ubírají hvězdám na jejich pronikavosti a ztišují jejich volání a vábení? Když světla přístavu utišila kosmické písně a naslouchat jim v bdělosti bylo obtížné, promluvily ke mě opět ve snění. Volaly mě na loď, která vyplouvala do Kintarga.
Byl jste někdy na lodi drahý kostáble? Na temné hladině, která hvězdný svit neodráží, ale hltavě jej pohlcuje. Uprostřed vod, které se nesnaží obloze vyrovnat, ale naopak podtrhnout její…ne krásu ne…snad váhu? Podstatu?.... Na palubě Aurory ke mě hvězdy poprvé v životě promluvily jasně a zřetelně. Zpívaly o Kintargu, o domu nad městěm, o zrcadle plném jejich krásy. Jak se přístav přibližoval a jejich zpěv opět slábl, ševelily o vyhláškách na nárožích a o konstáblovi se jménem, které dává vyniknout jejich svitu.
Nejsem zdejší, drahý konstáble. Hvězdy mi nenapověděly nic o referencích či doporučeních - to nejsou jejich starosti. Poskytnout vám je tedy nemohu. Ptáte-li se, co umím? Nalézt, čím tělo stráda a ulevit mu. Pomoci rozpoznat a vyložit znamení či přítomnost duší. A naslouchat zpěvu hvězd, které mi říkají, že mě přijmete.
Těším se na naše osobní setkání drahý konstáble. Hvězdy ve Vás nalezli zalíbení.
Seline Ianca