Sezení třinácté 9.12.2020
22.6.4718
Další těžký ráno, co mě to pořád napadá vyrážet takhle brzy po oslavách. Ještě že do lesa bylo daleko a ani na nebi nebyla žádná gryfí silueta. Dopoledne plynulo výborně, pěkně jsem si střízlivěl a už jsem se viděl, jak večer popíjíme u jezírka. Ale osud to plánoval trochu jinak.
Nedlouho po tom, co jsme vstoupili do stínů lesa, zaslechli jsme řev a ryk boje. Řev divé zvěře, svist šípů a další zvuk boje. Vydali jsme se za zvuky a brzy začalo být vše jasnější. Na jedné straně Lasičky a proti nim Orion se zvířaty. Zkušenost nás směřovala na pomoc Orionovi, ale hlavně jsme se snažil to co nejrychleji ukončit. Orion a jeho zvířata prohrávali, a tak využili náš příchod k ústupu, ale nám se podařilo situaci uklidnit. Bylo to hodně vypjaté, ale nakonec se vše podařilo uklidnit. I tento krátký zážitek v nás ještě více posílil podezření, že je mezi Lasičkami cosi temného.
Rozešli jsme se s nimi a vydali se po stopách Oriona. S ohledem na jeho zranění doběhl až neskutečně daleko. Našli jsme jej až hluboko v lese, zraněného, na mol opilého a se slušnou depresí. Trvalo to celé odpoledne jej dostat z toho nejhoršího a pro jistotu jsme s ním strávili i celou noc. Řekl nám, že napadl Lasičky, protože ony zabili jednorožce. Popsal nám některé jejich podivné chování a dal nám chuchvalec kočičích chlupů, které prý patří jim. Naše podezření začínají dostávat mnohem jasnější obrysy. Teď již víme mnohem lépe na co se soustředit při příštím setkání s Lasičkami.
23.6.4718
Ráno jsme se s Orionem rozloučili, dali mu pár rad pro přežití a kvapně vyrazili k chrámu, abychom se stihli před setměním vrátit do města. Do poslední chvíle vypadalo vše tak, jak jsme to znali, ale to bylo jen klamné zdání podpořené naším zbožným přáním. Již na druhý pohled se ukázalo, že vylomená brána je nahrazena jakousi pavučinou a na hradbách hlídkuje množství gremlinů. Zdá se, že jsme přišli příliš brzy a jejich ostražitost po naší poslední návštěvě ještě dostatečně neklesla. A nebo tu mezi tím ještě byli Lasičky nebo kdokoli jiný.
Pokus o průnik přes bránu tak byl holé šílenství a museli jsme od něj upustit. I tak nás toto zjištění stálo několik zásahů šípy. Pak Dain zavelel a rozběhl se k východu. Vypadal, že má vymyšlený plán. O to zajímavější bylo, když jsem jej doběhl a uviděl ho, jak v jedné ruce třímá luk a v druhé šipku s lanem. Vypadal skoro tak překvapeně jako já, ale jen chvíli. Pak si z těla vytrhl jeden šípů a se šipkou je podal Caldorovi, aby je spojil. Musím říct, že jsem si myslel, že jsem byl překvapený dost, ale podle Caldorova výrazu byl on na zcela jiné úrovni. Dokonce se nezmohl ani na slovo a dal se do spojování. To se povedlo a o chvíli později už letěl šíp vzhůru.
Řekl bych, že jsme byli překvapeni, ale po předešlém zážitku nás příliš krátké lano v podstatě ani nerozhodilo. Caldor vylezl po blízkém křoví a už se šplhal po laně vzhůru. Dain jej obratně následoval a ještě na konec lana přivázal další provaz, aby jsme i mi ostatní měli šanci. Tak tu jsme měli, ale odhodlání pustit se po laně vzhůru stále ne. Knospe provedla několik pokusů, a pak se přivázala k lanu, aby jí mohl Dain z vrchu pomoci. Mě taky nějakou dobu trvalo, než jsem si vzpomněl, jak že se to lezení provádí a pustil se za ní. Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že teorie nestačí. Nebýt Dainovi pomoci, tak bych tam lezl možná ještě teď.
Když jsem se nahoře rozkoukal, po podlaze se už válelo několik mrtvých gremlinů a Caldor se hnal na další. Rozeběhli jsme se mu pomoci, což nebylo
nic snadného, a proto se stalo, že jsem přehlídl jednu nastraženou past a utržil ošklivý šrám. Abych nespadl do další, začal jsem se lépe soustředit na cestu, a tak jsem úplně přehlédl, že ostatní zpomalili a ocitl se odkrytý v přední linii sám. Už bylo pozdě a mým směrem mířil první šíp. Otrávený ...