Ve snu ruku sekati - bojíš se ztráty svých shopností.
2. Lamashtan
Vzteklé obličejé, krutý Iosefův smích který přejde do bolestivého řevu, jak se Hanna napřáhne svojí sekerou a tne. A krev...krev..a jen krev.
Proč? Proč lidé tolik nadělají kolem toho, kdo komu navlékl svatební prsten. Možná, kdyby ho snad Hanna milovala, ale i přesto...Iosef nemiloval ani Fulvii ani ji. A přesto kvůli jeho poměru s Fulvií tekla krev. A nejednou. Moje tušení se naplnilo, i když jinak, než jsem čekala. V Turukovi je alespoň část duše Fulvie a občas se ta dostane napovrch. I ona z lásky udělala strašné věci. Mateřská láska ji vedla k tomu, že vlastního syna zardousila. Co by tomu asi řekla Nabi? Nebo Myung? Byli by něčeho takového schopné? Nerozumím lásce.
Cítím se ještě poněkud unavená, co si ten doktor vzal moji krev. Krev...v krvi je prý síla. Ale vypadá to, že jeho spíše zajímá mozek. Je jako já, umí měnit podobu. Ale mám pocit, že on má více volnosti, jaký tvar pro sebe zaujmout. Možná jen zvollil podobu, kterou nám ukazuje, aby nás neděsil. Ale kdo by se alespoň trochu nebál, když jistojistě pomohl Iosefovi s extrakcí mozku v těch hodinách. A teď se poohlíží po Ginině.
Hanna i děti také neměli mozek. Hanna tvrdí, že si je odnesl do své laboratoře, aby rodina byla pohromadě. Rodině rozumím. Krev není voda. Hledají mě? Nebo mě nechali následovat píseň hvězd? Je to láska? Rodině ro\umím, ale nechybí mi.
Možná se zeptám Hanny. Věřím, že se s ní brzy setkám. Dnes si však promluvím s tím astonomem v hodinách.