Unglsah, nazývaná také "Země prastarých říší", je jádrem světa Unglorie, kde se odehrává většina příběhů. Je to krajina plná kontrastů – úrodná údolí, hluboké lesy, majestátní pohoří i rozeklané útesy lemující pobřeží. Obyvatelé Unglsah, převážně lidé, žijí v harmonii s magií, která protéká jejich krajinou skrze energetické uzly. Každé město a vesnice má své tradice a obřady, které udržují spojení s Gu. Region je rozdělen na několik panství, kterým vládnou různé šlechtické rody. Hlavní město Ungloria je politickým a duchovním centrem, kde se střetávají mocní králové a tajemní mystici.

Makowaya je rozsáhlá země protkaná mystikou, kde se rozlehlé pláně střídají s mohutnými stolovými horami a hustými lesy. Tento region, hluboce spjatý s přírodními energiemi, je domovem lidu Niwetai, kteří uctívají Velkého Ducha skrze obřady a písně. Makowaya je často označována jako "Země Rudých srdcí" kvůli lásce jejích obyvatel k domovu a přírodě, která je považována za posvátnou. Energetické uzly zdejšího světa se často stávají místy duchovních poutí a rituálů. 

Sagnheim, nacházející se na severu Unglorie, je země nehostinných ledových plání, temných fjordů a bouřlivých moří. Obyvatelé Sagnheimu, rozdělení do devíti mocných klanů, žijí v tvrdých podmínkách, kde síla a čest znamenají vše. Každá provincie má svou vlastní kulturu, tradice a politickou moc, avšak všechny sdílejí společnou víru v prastaré legendy a mýty o bozích, kteří kdysi kráčeli jejich krajem. Hlavní město Havnport je rušným přístavem a obchodním uzlem, kde se setkávají bojovníci, obchodníci i námořníci. Sagnheim je známý svou drsnou krásou a epickými příběhy o odvaze, zradě a boji o přežití.

Wokukhanya, Země světla, se nachází na jihu Unglorie a je krajinou kontrastů. Nekonečné savany přecházejí v pralesy a na okrajích regionu se tyčí mohutné skalnaté pouště. Obyvatelé Wokukhanya, inspirovaní kulturou zulu, žijí v harmonii s přírodou a ctí Gu jako zdroj života a ochrany. Region je známý pro své slavnosti světla, při nichž obyvatelé vzdávají hold slunci a zemi. Hlavní město Isibane, nazývané také "Perla světla", je známé svými tržišti, barevnými tkaninami a řemeslnými výrobky.

Suryavarna, známá jako Země vycházejícího slunce, je kulturně bohatý region inspirovaný východními tradicemi. Tato země je domovem propracovaných chrámů, hustých bambusových lesů a rýžových políček rozprostírajících se podél klikatících se řek. Obyvatelé Suryavarny ctí rovnováhu mezi přírodou a spiritualitou, což se odráží v jejich harmonických zahradách a oslavách slunce. Jejich spojení s Gu se projevuje zejména v meditaci, tradiční hudbě a tancích, které vyprávějí příběhy o světle, energii a propojení všeho živého. Hlavní město regionu, Hikarimura, je duchovním a kulturním centrem, kde se setkávají obchodníci, poutníci i mniši z celé Unglorie.

Lidé jsou nejpočetnější rasou Unglorie a jsou rozšířeni po celém světě, přičemž se přizpůsobují rozmanitým podmínkám, kulturám a tradicím. Ačkoli všichni lidé sdílejí podobnou fyziologii, jejich životní styl, duchovní zaměření a hodnoty se značně liší v závislosti na regionu a společnosti, ve které žijí.

Lidé jsou známí svou vynalézavostí, adaptabilitou a touhou po objevování. Jsou také jedinou rasou, která se objevuje ve všech hlavních regionech Unglorie, což odráží jejich schopnost přizpůsobit se různým klimatickým i kulturním podmínkám. Mnozí lidé mají hluboké spojení s Gu, přestože jejich vnímání této mystické síly se výrazně liší region od regionu.

Elfové jsou jednou z nejstarších a nejvznešenějších ras světa Unglorie. Jsou známí svou dlouhověkostí, elegantním vzhledem a hlubokým propojením s přírodou i mystickou silou Gu, která prostupuje vším živým. Elfové vynikají nejen fyzickou krásou, ale také bystrostí a hlubokým pochopením světa kolem sebe.

Elfové věří, že jejich existence je neoddělitelně spjata s Gu, které považují za zdroj života, rovnováhy a magické síly. Jejich kultura a tradice kladou důraz na harmonii s přírodou, estetiku a duchovní rozvoj. Každý elf je již od mládí veden k uctívání svého prostředí a ke snaze o zachování jeho krásy a rovnováhy.

Vzhled

Elfové mají štíhlé, ladné postavy a jemné rysy, které často připomínají krásu přírody, v níž žijí. Barva jejich vlasů a očí se mění podle regionu – od zlatých a hnědých tónů v lesích Unglsahu až po smaragdové oči pralesních elfů či stříbřité vlasy elfů z kamenných lesů Suryavarny. Elfové mají často bledší pleť, která odráží jejich přirozený půvab, avšak v některých regionech může být tón jejich pleti ovlivněn prostředím, ve kterém žijí.

Životní styl a tradice

Elfové žijí ve společenstvích, která respektují přírodní zákony a jemné energie svého prostředí. Jejich sídla jsou navržena tak, aby co nejlépe splývala s okolím – v lesích Unglsahu to jsou vzdušné stavby ve větvích stromů, zatímco v Suryavarně tvoří jejich domovy pečlivě tesané kamenné chrámy a jeskyně.

Jejich kultura se vyznačuje uměleckými projevy – zpěvem, tancem, malbou a sochařstvím. Hudba elfů je magická a klidná, často slouží k léčení a meditaci. Rituály elfů jsou harmonické a většinou zaměřené na propojení s Gu, uctívání přírody a ochranu svých domovů.

Magie a duchovno

Magie je nedílnou součástí života elfů. Zatímco lesní elfové se specializují na magii přírody a léčení, elfové Suryavarny ovládají krystalovou magii a práci s energiemi kamene. Pralesní elfové Wokukhanyi mají schopnost komunikace se zvířaty a vynikají v obřadech spojených s duchem pralesa. Elfové Makowaya, známí jako "Hvězdní poutníci", jsou výjimeční svou znalostí hvězdné magie a schopností pracovat s časem a světlem.

Každý elf je veden k tomu, aby objevil svou vlastní cestu magického propojení s Gu, a jejich mystické schopnosti jsou považovány za dar, nikoliv nástroj nadvlády.

Společenské uspořádání

Elfské společnosti jsou často řízeny radou starších nebo vládnoucím královským párem, kteří jsou považováni za moudré a duchovně osvícené vůdce. Ve všech elfských komunitách panuje silný smysl pro odpovědnost vůči ostatním i přírodě.

Vztahy mezi jednotlivými elfskými kulturami jsou většinou přátelské, i když rozdíly v prostředí a způsobech života vedou k určitým odlišnostem v tradicích a zvycích. Společnou hodnotou však zůstává úcta ke Gu a snaha o udržení rovnováhy světa.

Vztahy s ostatními rasami

Elfové mají složité vztahy s lidmi, kteří jsou často vnímáni jako nestálí a neohleduplní vůči přírodě. S trpaslíky je jejich vztah obvykle napjatý kvůli rozdílným prioritám – zatímco elfové uctívají přírodu, trpaslíci se zaměřují na těžbu a zpracování kovů. Elfové však mají přátelské vztahy s Niwetai, jejichž duchovní propojení s přírodou a uctívání Gu sdílejí.

Elfové se považují za strážce přírody a harmonického řádu světa, což ovlivňuje jejich postoje k ostatním rasám i jejich roli ve světě Unglorie.

Trpaslíci jsou nejstarší z ras Unglorie a po staletí si udržují své jedinečné tradice a způsob života. Známí svou houževnatostí, dovedností v řemeslech a láskou k pokladům skrytým v hlubinách země, tvoří uzavřenou a hrdou společnost, která zřídka vyhledává spojení s jinými rasami. Přesto se s nimi obchoduje, zejména kvůli jejich mistrovským výrobkům z kovu a kamene.

Obecná charakteristika trpaslíků

Trpaslíci jsou podsadití, s mohutnými vousy, které považují za znak cti a síly. Žijí převážně v podzemních městech a pevnostech, jež vytesali do hor a skal. Jejich kultura se soustředí na dolování drahých kovů a kamenů, kovářství a stavitelství. Mnohé z jejich děl – od zbraní po monumentální stavby – přetrvaly věky jako svědectví jejich umu.

Trpaslíci mají velmi slabé napojení na Gu, neboť dávno ztratili citlivost k přírodním cyklům a magickým energiím. Jejich magie je však ryze materiální, spojená s kovy, ohněm a kamenem, které dokážou mistrně tvarovat a ovládat.

Hudba a poezie mají ve světě Ungloria hluboký význam, neboť jsou úzce spojeny s Gu – duchovním propojením všech živých bytostí. Jsou považovány za formy vyjádření, které překračují hranice ras, kultur i času. Prostřednictvím tónů a slov sdílí obyvatelé Unglorie příběhy, emoce i moudrost, a tím udržují tradice a posilují své spojení s okolním světem.

Hudba

• Přírodní melodie: Většina hudby v Unglorii vychází z přírody – vítr šeptající mezi stromy, zurčení potoků, nebo ptačí zpěv jsou často základem melodií. Hudebníci čerpají inspiraci z těchto zvuků, které vnímají jako hlas samotného Gu.
• Nástroje: Nejběžnějšími nástroji jsou flétny, loutny, bubny a harfy, často ručně vyráběné z přírodních materiálů. Každý nástroj má svou vlastní symboliku a je považován za prostředníka mezi světem lidí a světem Gu.
• Styly: Hudba se liší podle národů:
  • Elfové: Melodie elfů jsou jemné, dlouhé a melodické, často napodobující zvuky přírody.
  • Lidé: Lidská hudba má větší variabilitu – od jednoduchých lidových písní až po složité balady o hrdinství.
  • Trpaslíci: Písně trpaslíků jsou rytmické, zaměřené na práci a oslavy, často doprovázené hlubokými bubny a zpěvem.
  • Niwetai: Přírodní národy zpívají písně jako součást rituálů, přičemž jejich hudba je často doprovázena tancem a šamanskými bubny.

Poezie

• Formy poezie:
  • Balady: Vyprávějí příběhy o hrdinech, ztracené lásce nebo důležitých událostech.
  • Epické písně: Dlouhé básně, které zachycují historii a tradice Unglorie.
  • Lyrická poezie: Osobní verše, které často vyjadřují touhy, smutek nebo vztah k přírodě.
• Symbolika: Slova mají v Unglorii magickou sílu. Poezie není jen uměním, ale i prostředkem k uctívání Gu nebo posílení kouzel.
• Jazyk: Elfové mají svůj vlastní básnický jazyk, zatímco lidé a trpaslíci používají více přímé formy vyjádření. Poezie Niwetai je hluboce duchovní a často spojená s jejich šamanskými praktikami.

Společenský význam

• Přenos historie: Hudba a poezie jsou klíčové pro uchovávání historie a mýtů. Vypráví o dávných časech, hrdinských činech a spojení s Gu.
• Léčení: Hudba má také léčivou funkci. Jemné tóny flétny nebo loutny jsou často používány při meditacích a duchovních rituálech.
• Jednota: Hudba a poezie dokážou spojit různorodé národy Unglorie a připomenout jim jejich společné propojení skrze Gu.