Sezení patnácté 18.12.2020
24.6.4718
Ráno jsem se probudil opět časně a cítil jsem se výtečně. Hned jsem vyrazil ke Krevelovi na snídani. Strávíme ve městě sice několik dní, ale o to více bych toho chtěl stihnout nastudovat. I to málo, co jsme zatím našli v archivu s sebou přineslo mnoho dalších otázek. A mimo to jsem já hlupák zas zapomněl, že Knospe neumí číst. Nyní je ideální doba věnovat jí nějaký čas a pomoci jí s tím. Nebesa, vždyť je tolik úchvatných knih, které si ta chudinka nemůže přečíst.
Myslel jsem, jak jsem brzy vstal, ale u Krevela už všichni seděli u stolu a procházeli svazky, které jsme přinesli. Většina z nich má dnes pouze historickou cenu a žádnou zajímavou informaci se v nich nedočteme. Předáme je Milorádovi a necháme si pár, které by nám mohly být ještě užitečné.
Už jsme se se chystali odejít, ale Krevel nás zadržel. Jak se zdá, Omeletě se blýská na lepší časy bez armády, protože Krevel by rád místo ní poslal do výcviku svého vnuka Citríska. Není to zlý nápad, ale chtěl by si tím být jistý a požádal nás, aby jsme ho na gobliním trhu trochu vyzkoušeli. Snad nevyvede nějakou vylomeninu a vše dobře dopadne. Co špatného by se také mohlo na gobliním trhu stát.
Po snídani jsem spěšně vyrazil do školy. Chtěl jsem se pokusit najít nějaké dodatečné informace k vraždě v chrámu a také si půjčit slabikář pro Knospu. Pak jsem vyrazil směrem k trhu za ostatními. Mířila tam většina města, tak jsem mohl prohodit tu a tam pár slov. Jak se zdá, Lasičky byly předešlý den ve městě a věnovaly hodně námahy aby rozšířily informace, že prodáváme gremliní věci. Po setkání mi to samé potvrdil Caldor. No co k tomu říci, na koho si asi myslí, že v divočině narážíme? Žádní obchodníci ani tovaryši v divočině nesídlí. Prostě přinášíme věci, které považujeme za užitečné.
A už jsme byli na trhu. Jako vždy se goblini přišli spíše bavit než obchodovat, a tak se na mnoha místech rozléhal lomoz a hluk všelijakých šprýmů. Přišel čas otestovat Citrískovu odolnost. A co nevidět se naskytla první příležitost. Válení sudů a běh do kopce byla dokonalá a neškodná možnost. Pod kopcem sice trochu zaváhal a omylem vyrazil opačným směrem, ale brzy se srovnal a začal svou ztrátu dohánět. Jednoho soupeře předběhl v půlce kopce a druhý zřejmě neunesl sílu okamžiku, zazmatkoval, zakopl a upadl. A tam zadýchaný trpaslík doběhl na vrchol jako první. Pnul se pýchou a už vyhlížel, kam dál půjdeme. Jen o kousek vedle se pokoušel nějaký goblin organizovat šermířské souboje (s klacky), půjčil jsem mu svou hůl a vyslali jsme jej. Uznávám, že má hůl není úplně nejlepší imitace meče a mohl to být důvod, proč prohrál.
To stačilo a šli jsme hledat čarodějnici. Měla krámek na kraji trhu a už na první pohled se od ostatních odlišoval. Bylo jasné, že ona opravdu přišla obchodovat a né jen tropit šprýmy. Dali jsme jí jizvůvky, ale alkohol jsem zapomněl koupit. Protože je Dain rychlejší než já, šel pro něj on. Trochu nás překvapilo, že první lahev považovala za testovací vzorek, a tak musel Dain běžet pro další. V mezičase nám řekla, že koboldi míří na gobliní trh a také jsme chvíli mluvili o upíří mlze, která nás napadla u keřů jizvůvek. Po oslavě by měla být s lektvarem hotova a můžeme si jej u ní vyzvednout.
Netrvalo dlouho a koboldi skutečně dorazili. Byla jich jen malá skupinka vedená Mikmekem a začali si rozkládat stánek na kraji trhu. Mezi gobliny se to nesetkalo s přílišným pochopením a začali se okolo stánku shlukovat. To já je sem pozval, a tak bylo i mou povinností zajistit jim bezpečí. Přišel jsem právě v čas, když se jim jeden goblin pokoušel ukrást nůžky. Okamžik na to už dorazila i městská stráž a začala zkoumat, co se děje. Ač jsem doufal, že už to nikdy nebudu muset podstoupit, musel jsem se nechat znovu ostříhat, abych přihlížejícím dokázal, že koboldi nepředstavují žádné nebezpečí. Bohužel byl chudák ze všech tak vystresovaný a mé vousy tak krátké, že mne střihl do krve. V podstatě všichni krom mě byli spokojeni, pro gobliny to byla bezva zábava, měšťané usoudili, že si tuto atrakci nechají ujít a po zaplacení byla i stráž spokojena, že vše probíhá dle pravidel. Snad to byla pro Cintríse dostatečná lekce, že né vše je nutné řešit silou.
Nechali jsme koboldy za námi a před návratem do města do hospody jsme ještě zkusili prodat a koupit pár věcí. Vlastně ani nevím jak to začalo, ale najednou jsem si všiml, jak Knospa přednáší zástupu goblinů o tom, jak Saranrae je slunce a slunce je oheň. A když už to začínalo zavánět náboženskými fanatiky podpalujícími okolí, snažila se to zachránit rozpravou o střídmosti. Těžko říct, co tohle nakonec způsobí. Já mezi tím prošel uličky v okolí a podařilo se mi zachránit jednu hůlku od osudu šťourátka v tělních otvorech. Opatrně jsem ji zabalil a ve volném čase i očistím. A pak přišel Dain s nápadem, že se musíme všichni naučit střílet. Přišlo mi jako dobrý nápad, že by se OSTATNÍ mohli naučit střílet, ale k čemu to bude mě. Ukázalo se, že stejně jsou na tom i ostatní. A tak nechápu, jak se mohlo stát, že jsme s lovci na další den domluvili cvičení střelby.
A pak už byl konečně čas vyrazit do hospody, na to jsem se těšil celý den. Tam s námi ještě chtěla mluvit Goruta. Byla stále ještě nadšená z účasti na divadelním představení a chtěla se nám odvděčit. Já myslím, že dlužíme spíš my jí, protože nám doplnila skupinu, ale když se zmínila o mečích, už nebyla cesta zpět, to už bychom Caldora dostali pryč jen v bezvědomí. Říkala cosi o přenesení síly koně do meče. Knospa se tvářila extrémně nešťastně a mě taky přijde dost kruté obětovat cokoli živého kvůli věci, ale Caldor by to uskutečnil s námi nebo bez nás, tak proč to alespoň neudělat co nejsnazší a nejjednodušší. Domluvili se na svítání přespříštího dne. O pivo později jsem si vzpomněl, jak mi Tom říkal, že by mi na oslavě mohli někteří donést dárky a že by to asi chtělo nějaký stan s hlídkou na jejich ukládání. Myslím si, že je to hloupost, ale když už jsme s Citrískem seděli u piva, tak jsem mu to nabídl. Nadšeně přijal, takže tato starost už je vyřešena.
25.6.4718
U snídaně jsem sehrál divadlo, že se necítím dobře, abych nalákal Knospu k sobě domů. Přehrával jsem tak moc, že jsem se bál, že mě prokouknou, ale vše vyšlo jak mělo. Po snídani šla rovnou se mnou, ale když jsem před ni položil slabikář, čekal jsem zcela jinou reakci. Myslel jsem, jak chudák netrpí, že neumí číst, ale tam to najednou vypadalo, že by klidně obětovala i 2 koně, jen když by se dostala pryč. Téměř ničeho jsme nedosáhli a byl čas jít, ale já to nevzdám.
Vyrazili jsme do centra setkat se s Caldorem, když do města přijel jakýsi rytíř představil se jako Lancelot Lebeda. Choval se, jako by byl ve Vigilu, kde je na každém rohu nějaká honorace a celkově do Lhoty moc nezapadal. Raději jsme šli dál, ale jistě ještě přijde čas na nějaký rozhovor, do té doby bych o něm měl zkusit zjistit co nejvíce. Místo toho jsme vyrazili ke koňskému handlíři vybrat nějakého koně "pro" Caldora. Chlapíci byli milí a upovídaní, a tak jsme se krom rozumné ceny i dozvěděli, že Boruta už byl nalezen a že jej prý zabil drak. To se trochu rozcházelo s tím, co nám řekli lovci o chvíli později při střelbě. Podle nich naopak umřel ve své vlastní pasti. Obě verze mi přijdou velmi nepravděpodobné a určitě o tom chci vědět co nejvíce. Zvlášť když jeho tělo prý našly Lasičky.
Odpoledne dopadlo přesně tak jak jsem očekával. Utrpení při střelbě nebralo konce a za celou dobu jsem měl pouze 2 zásahy. Terč jsem trefil v podstatě náhodou o Daina ... no z těch 2 metrů jsem moc štěstí nepotřeboval. Měl jsem jen tupé cvičné šípy, ale i tak ještě hodinu pajdal. To ho snad odnaučí mě v mém věku cvičit v bojových dovednostech.
Na večer jsme vyrazili na sever, abychom to ráno měli blíž ke Gorumovým kruhům. Navíc jsme se na trhu dozvěděli, že tam poblíž je spousta truhel se zlaťáky a chtěli jsme to prozkoumat. Místo jsme našli, ale truhly tam rozhodně žádné nebyly a díra v zemi jasně naznačovala, že více než ta jedna z trhu jich tam ani nikdy nebylo.
26.6.4718
Ještě před rozbřeskem jsme vyrazili ke kruhu. Nevyspalý a bez kafe na probrání jsem se vyškrábal na kopec a usadil se u stromu. Ani jsem si nevšiml, že Knospa utekla někam pryč, aby to nemusela vidět. Goruta už byla na místě a stála uprostřed hořícího kruhu. Když Caldor vstoupil do kruhu, vrhla se s mečem na něj. Nikdo jsme nevěděli, co se bude dít, takže nás to překvapilo. V klidu mne udržovalo jen to, že Gorutu už nějakou dobu znám a takhle nějak by opravdu Gorumův rituál mol vypadat. A když má Saranrae čas koukat na vesnický divadelní představení, tak proč by si Gorum nemohl najít čas na řežbu dvou plechových mozků. Boj byl celkem rychlý, plný nijak epických výpadů a skončil když Boruty starý meč nevydržel nápor a zlomil se. Pak rituálně obětovala koně, v jeho krvi vykoupala Caldorův meč a bylo hotovo. Večer v hospodě se můžeme těšit na koňskou pečínku.