ÚVOD
První dobrodružství této kampaně začíná v malém městečku, které je pojmenováno po jednom z hrdinů Zářící Krusády - Roslarova Lhota. Nachází se v odlehlém jihozápadním rohu Lastwallu. Město zde vydrželo přes 800 let, přestože leží nedaleko hranice s orkským Belkzenem, dokonce obchodujíce s některými mírumilovnějšími kmeny, které se občas zatoulaly poblíž. Stát považuje město, které pomáhá ustanovit místní hranici a produkuje len za natolik důležité, aby zde držel malé kasárny s posádkou rytířů. Přestože existence Roslarovy Lhoty byla plná nejrůznějších výzev, město se až donedávna podařilo vždy uhájit. To změnil až rok 4712 ve kterém obávaný klan Černého Slunce sjednotil pod svůj prapor ostatní orkské kmeny Belkzenské Hordy a zahájil velkou invazi do Lastwallu a západního Ustalavu. Roslarova Lhota byla v průběhu této války vypleněna. Zprvu se zdála situace pro křižácký stát bezvýchodná, ale s příchodem léta morálka orkských vojsk záhadně poklesla a na povrch vypluly staré spory mezi jejich nejrůznějšími kmeny. Jednotné velení orkské armády se rozpadlo a přestože zem utrpěla velké škody, tak nakonec dokázali rytíři pod vedením mladého a odvážného Lorda Strážce Ulthuna II. zvítězit. Nejednotné voje hordy byly poraženy v několika menších bitvách a většina z nich se před příchodem zimy stáhla zpět odkud přišla. Velká část přeživších uprchlíků z Roslarovy Lhoty, zhruba polovina původního obyvatelstva, se následující jaro do města vrátila. Začala obnova, ale když se usedlíci dostali k odlehlejším farmám a starému chrámu, který byl kdysi zasvěcen Arodenovi, zjistili, že v době jejich nepřítomnosti se v kraji zabydleli noví obyvatelé. Havěť všeho druhu, přes den se ukrývající v zemi, norách, jeskyních a prázdných sklepech. S pomocí místní posádky se je podařilo z farem vyhnat, jen aby se následující noci zase vrátili. Bylo jasné, že je něco do těchto míst přitahuje...a všechny stopy vedly ke starému chrámu. Krajem se šířily různé zvěsti, ale žádný z průzkumníků se z chrámu nevracel. Farmy v jeho okolí byly prozatím ponechány jejich osudu a pozornost se soustředila nejprve na obnovu města samotného. Následujícího roku se záležitosti ujala jednotka rytířů vyslaná z Vigilu zjednat v kraji pořádek. Rytíři bojovali udatně a probili se až do samotného nitra chrámu, kde většina z nich nalezla okamžitou smrt. Ti, kterým se podařilo uniknout, vyprávěli o nestvůrné rudé královně, která zahnízdila v útrobách tohoto kdysi posvátného místa. Stateční rytíři se snažili monstrum skolit, ale brzy vyšlo najevo, že zde odvaha samotná nebude stačit. Velitelé armády, která se vzpamatovávala ze ztrát utržených ve válce, brzy vydali příkaz, který měl zabránit dalšímu mrhání životů jejich vojáků. Další výpravy do hnízda potvory, které se začalo říkat Rudá Plenitelka, byly odvolány na dobu neurčitou, pokud monstrum přímo neohrožovalo město. Místní se brzy naučili chrámu a sadům kolem něj vyhýbat a jinak žít podobně, jako byli dříve zvyklí. Bylo jasné, že na poražení tohoto netvora bude potřeba odborníků. Občané Roslarovy Lhoty vypsali odměnu na hlavu Rudé Plenitelky. Hledal se nástupce hrdinského Mandravia, jež kdysi vymítil zhoubu, kterou byl modrý drak Kazavon. Dobrodruzi a lovci pokladů ze širokého okolí se snažili monstrum zahubit, ale neúspěšně. Nyní se píše rok 4718 dle Absalomského letopočtu. Z lovu na netvora se stal místní folklór, už jen dvě zbývající a spolu soupeřící skupiny (Sol Invicta a Lasičky) se aktivně snaží Plenitelku ulovit, ostatní to již vzdali.
Hráčské postavy jsou členy družiny Sol Invicta. Každý měl svůj vlastní důvod, proč se k lovu na netvora připojil, ale všechny teď pojí přísaha, kterou složili za svědectví Krevela. Ten byl donucen s lovem skončit, částečně kvůli svému neustále se horšícímu zraku a částečně na naléhání své ženy, která nechce přijít o otce a živitele velmi početné rodiny. Krevel však tento lov, ke kterému se upsal, bere jako záležitost své osobní cti a jeho naděje se upínají k posledním zbývajícím a na jeho vkus (ale nahlas to neřekne) příliš zelenáčským (či přímo zeleným Knospe) členům této party.