Sezení osmnácté 13.1.2021
1.7.4718
Dain před námi stále ustupoval hlouběji do podzemí. Snažil jsem se ho přesvědčit, ale k ničemu to nevedlo, a tak jej nakonec musel Caldor omráčit. Kámen jsme opatrně sebrali a nastal čas na zmizet. Jenže v tom byl ten háček, spektra byla tak hlučná, že si nás nahoře všimli a už začínali prozkoumávat vrchní patro. Nebylo cesty zpět. Začali jsme prohledávat podlaží a hledat onu tajnou cestu do chrámu. Místo únikové cesty jsme našli jen hrobky a pamětní pomníky. Jsme v pasti, co teď?
Neděláme sice nic špatného, jen se snažíme zbavit Rudé plenitelky, ale i tak jsme všicni cítili, že pro tentokrát by bylo mnohem lepší nebýt nalezeni. Na prokopání nebyl čas, zneviditelnit všechny bylo nad moje síly a temný kout nikde nebyl. Docházely nám možnosti a hlasy byly slyšet blíž a blíž. Už nebylo zbytí, museli jsme zvolit tu poslední možnost, zasypat se sutí. Z materiálů nalezených okolo jsme si vytvořili provizorní úkryt a pak nás vyvolaný elementál zasypal. Bylo to téměř na poslední chvíli a všichni jsme více doufali než věřili, že se to povede. Hlasy už byly blízko, pak už přímo u nás a pak ... se začaly zas vzdalovat. Ani jsme nedýchali a protentokrát jsme měli štěstí. Ještě dlouho jsme čekali, než jsme se odhodlali se vyhrabat. Ještě mnohem později jsme poslali Knospe na průzkum a pak se odhodlali jít výše. V budově už sice nikdo nebyl, ale u vchodu stáli 2 strážní. Ti už neodejdou, co teď?
Dlouho jsme řešili jak se dostaneme ven a nakonec jsme se rozhodli opět použít elementála a uniknout nepozorovaně dírou ve stěně v zadní části hrobky. Bylo potřeba být co nejtišší a nejrychlejší. Poslal jsem elementála napřed a když jsme dorazili, našli jsme část stěny rozdrolenou na štěrk. Kamínky dopadající na hladkou kamennou podlahu nám připadaly jako údery kladivem do kovadliny, ale stráže zřejmě nic neslyšeli nebo se minimálně tak tvářili, aby nemuseli do hrobky v noci znovu vstoupit. Díra už byla volná a vypadala stabilně, tak jsme se začali spěšně prolézat. Knospe byla venku co by dup, já jsem se díky své velikosti ven taky snadno dostal, stále omráčeného Daina jsme si otvorem také podali docela snadno, ale pak přišla řada na Caldora. Jeho široká vypracovaná ramena jsou naprosto nevhodná k podobným činnostem a tak se v díře ihned zasekl a trvalo mu pořádnou dobu než se mu podařilo protáhnout za námi. Naštěstí si už v podzemí sundal své brnění a tak ani tato nepříjemnost nás strážím neprozradila.
Rychle jsme se proplížili k hřbitovní zdi a zamířili k mému domu. Za zdí jsem v sobě našel poslední zbytky energie a vyvolal posledního elementála, aby díru ve stěně zamaskoval. Což, jak jsme se ráno dozvěděli, už pozornost stráží upoutalo. My mezi tím dorazili ke mě, kde náš příchod probudil Zsombora. Samozřejmě jej zajímalo, co se stalo a nikdo z nás nevypadal, že by jsme byli jen v hospodě. Nechtěl jsem mu lhát, ale říci mu celou pravdu bylo také nebezpečné, a tak jsem mu řekl jen nutné minimum, což mu stačilo. Na návštěvu Glorie už bylo pozdě, ale nikdo nechtěl riskovat, že se Dain probere a vyvede nějakou hloupost, a tak jsme jej pro jistotu svázali, rozdělili si hlídky a šli spát.
Dain se skutečně během noci probral a začal se zajímat co se stalo. Nic si nepamatoval a byl hodně potlučený. Prý komunikoval trochu zmateně, ale rozumně. Sice se dostal z pout, ale nikam jít nechtěl. Nebylo snadné rozhodnout, co s ním po zbytek noci, ale to se nakonec vyřešilo samo. Dain se pokusil, ošetřit si rány, ale jak byl malátný, tak si omylem způsobil takovou bolest, že se sám opět poslal do bezvědomí.
Díky tomu jsme si zvládli všichni odpočinout a ráno jsme jej konečně odvedli ke Glorii. Té jsme museli říci pravdu, aby věděla, jak Dainovi nejlépe pomoci. A Knospe by Glorii stejně nedokázala lhát, v její přítomnosti je to pořád ten malý vystrašený nalezený goblin. Alespoň jsme se dozvěděli, co je potřeba s hrobkou a kamenem udělat, aby se nic podobného neopakovalo. Jenže jak to provézt a při tom na sebe neupozornit. Vyrazili jsme ke Krevelovi na snídani, aby vše vypadalo jako obvykle a doufali, že se nám nějaká možnost naskytne. Naštěstí se od rána o ničem jiném ve městě nemluvilo, a tak jsme se mohli naprosto nevinně vydat k hrobce, aby jsme se Chlady zeptali, co se stalo. Pak už se jen stačilo nabídnout, že by jsme hrobku zkusili prozkoumat a vysvětit a řešení bylo na světě. Chlada s tím souhlasila a my se mohli pustit do třídenního procesu vysvěcování, během čehož jsme zvládli i zamaskovat únikovou díru ve zdi, prozkoumat znovu podzemí a pořádně si prohlédnout onu tajemnou mřížku s dlaždicemi. Když jsou všechny dlaždice na místě, skutečně se ve zdi otevře nějaký portál. Vede zkutečně do chrámu? Dokážeme se pak dostat zpět? Asi existuje jen jedna cesta jak to zjistit.
3.7.4718
Přišel den Lukostřelcova hodu a my konečně dokončovali vysvěcování. Během těch pár dní se po městě objevily kresby údajného nočního démona, který hrobku znesvětil. Podle výpovědi stráží ji nakreslil Zsombor a nevědět, o co se pokoušel, asi bych svého elementála nepoznal. Pak je snadné se dovtípit, jak jak moc se mohou lišit popisy Rudé plenitelky od reality.
Cestou na střelbu se zastavil i sám Lancelot, aby zdůraznil, jak mu může být město vděčné za to, že hrobku vysvěcujeme, jak zářná budoucnost jej čeká a jakých hrdinských činů se od něho můžeme v budoucnu dočkat. Když odcházel, jen jsem doufal, že mu někdo útok na plenitelku rozmluví, jeho smrt by mohla přivézt zlé časy jak do Lhoty tak i do celého Lastwallu. Mé naděje vzaly mírně za své, když jsem jej později zahlédl na oslavě v družné náladě s Xenií. Těžko říci, jestli ona jej bude od útoku také odrazovat. Naopak příjemnou zprávou, tedy pro některé, bylo, že Kassián skolil tolik omýlanýho Černýho kňoura, a tak se potvrdila Chudějova historka. Caldor, který si chtěl tuto zásluhu též připsat, byl poněkud přešlý, ale ani zdaleka né tolik, jako Kassián, pozorující Lancelota s Xenií.