Stormcast Eternals
V dobách, kdy chaos ovládal čím dál tím větší území a jeho vliv rostl, byla ve všech světech Smrtelných Říší rozsévána stále větší a větší zkáza. Národy vymíraly, pořádek neexistoval, otroctví bylo horší než rozsudek smrti…
Sigmar se odvrátil od této hnijící a krví prosáklé existence, aby mohl opět nastolit řád, který se vpálí do dějin všech ostatních civilizací a kmenů.
Za zmučeného naříkání a prosby o pomoc vytvořil Sigmar armádu válečných polobohů, jejichž síla a sláva měla porazit síly chaosu a osvobodit sužované země.
Jejich příprava však trvala příliš dlouho, a mezitím síly Chaosu nabyly značného vlivu. O to těžší celé tažení bylo, nicméně v dobách, kdy naděje téměř zemřela se objevil paprsek světla trhající nekonečnou tmu.
Z nebes sestoupili válečníci přinášející spásu a novou naději v boji proti znetvořujícím silám Chaosu. Pro téměř znuděné temné božstvo se tak objevil nový protivník hoden jejich pozornosti.
To ovšem ještě netušili, jaká překážka se mezi ně a nadvládou nad samotnou existencí všeho postavila.
Válečníci nosili zlatavou zářivou zbroj, jejichž světlo téměř oslepovalo každého, kdo na ně přímo pohlédl. Postavy hrdě nosící symboly kladiva se snášely na zem, kde svými zbraněmi a štíty začaly rozrážet vlny Khornových stoupenců.
Touto událostí u bran Azyru dal bůh Sigmar najevo, že mu není lhostejné, co činí bohové Chaosu.
Vydal se zachránit a sjednotit poslední střípky lidství a zbylých civilizací, aby opět obnovil svět, který kdysi býval krásný a barevný. Jeho hněv a pomsta měla podobu válečníků známých jako Stormcast Eternals.
Každý z válečníků začínal nejprve jako smrtelník, než převzal roli poloboha. Jejich duše si vybral sám Sigmar.
V minulosti to byli hrdinové, kteří bojovali proti silám Chaosu, ale také padli v boji za všeobecnou spravedlnost, ochranu své rodiny, při obraně slabších, v boji proti krutovládě nebo za jiných hrdinských okolností, které upoutaly Sigmarovu pozornost.
Duše takových osobností je přenesena do vysokých síní Azyru, kde probíhají slavnostní hostiny v síních Heldenhallu trvající celkem tři dny, aby dotyční nabrali sílu na události následující. Po takové oslavě následuje proces transformace, který může připomínat očistec.
Duše odcestují do komnat, kde se provádí očistný obřad. Jedinec je vystaven nevýslovnému tlaku hvězdné magie, která má za úkol otestovat a zároveň očistit duši válečníka.
Tlak vyvolává nervy drásající agónii, kdy pouze ti nejodhodlanější a nejsilnější přežijí a tím jsou vybráni do řad Sigmarových vojsk.
Ne každý přežije očistný proces, proto je tato zkouška velice obávanou a nechvalně proslulou.
Její výsledek ovšem přináší ovoce v podobě polobožských válečníků, jejichž duše nese příměs samotné Sigmarovy moci. Těla takových válečníků jsou optimálním propojením svalů a magie. Jsou to vylepšené a zdokonalené verze toho, čím kdysi bývali – ale silnější, odolnější a vytrvalejší. Úplná transformace ještě není konečnou výhrou.
Válečníci tráví následně dlouhé časy v Gladiatoriu, kde vytrvale trénují a zdokonalují svá bojová umění jeden na jednoho, či ve skupinách.
Je třeba, aby válečník dokonale ovládal nejen vlastní schopnosti, taktiku a manévrování, ale také aby je dokázal využít v týmové spolupráci s ostatními.
Dlouhé dny plné bolesti a tvrdého tréninku jsou následně zúročeny novými zkušenostmi a dovednostmi.
Každý válečník je pak vybaven zbrojí z tzv. sigmaritu, prastarého magického kovu ještě z dob Starého světa. Chrání tělo i samotnou duši proti nejostřejším zbraním a nejtěžším sekerám.
Ze sigmaritu jsou rovněž i kladiva, sekery či jiné zbraně, kterými jsou Stormcast Eternals vybaveni. Díky celkové propojenosti s magií a magickou zbrojí se mohou přemisťovat do nejrůznějších míst v podobě paprsků meteorického světla, které může vrhat samotný bůh Sigmar do míst, kde je to zrovna potřeba.