Sylvaneth: Winterleaf x Lumineth Realmlords: Alumnia, 2000 bodů, scénář Veins of Ghur, 4:30
Bel-Eskander nastavil tvář chladnému větru, štípal jej do tváře, probouzel lícní svaly, ztuhlé a bez citu, známka dlouhého užívání éterického křemene. Oči, nesmírně hluboké a zbavené výrazu, následek působení téže látky, soustředěně upíral na dálavy lesa vzdáleného několik hodin náročného sestupu. Široký hvozd připomínal gobelín. Černé a bílé plochy, zasněžené, spící stromy, tvořily většinu jeho rozlohy. Pole protkávaly zelené nitky, živoucí dřevo, které po léta probouzeli místní Sylvaneti. Bel-Eskander pozoroval, jak se zelené prameny dávají do pohybu, víří, a přeskupují se v nových vzorech, jako by koberec byl stále tkán, jako by výhled, který měl před sebou, utvářela ruka neviditelného umělce. To stromový lid budoval obranné pozice. Na okrajích obrazu vznikaly další ornamenty, probleskující červeň, a šedé plošky, které se šířily po celé tkanině. Elfí kníže pomyslel na gobelíny, které zdobily stěny jeho rodného sídla. Z pozorování ho vytrhl hlas, káravý a nezemský: „Destrukce nemá být krásná, veliteli, má být účelná. Ochrana zemského portálu vyžaduje eliminovat les a sám víš, že jeho ochránci se nikdy nevzdají. Proč otálíš se zahálením útoku?“ „Vznešený Cellenare, velebím Velkého učitele, arcimága Teclise, který Tě ve své moudrosti pověřil supervizí mé strategie,“ odpověděl klidně kníže, „Potřebné ohně už planou, nepřítel se stahuje, předsunuté jednotky postupují. Kouř přetrhá spirituální píseň lesního lidu, udusí menší duchy, mí muži pobijí zbytek. Vítězství je již zaručeno, dopřejme si ještě pár chvil výhledu.“ „Dnes není jiná možnost, než vítězství, vojevůdce,“ souhlasil nezemský hlas a nedodal, že arcimág Teclis měl pravdu, že proti jinému nepříteli byl pár chvil výhledu stálo několik životů, několik cenných zdrojů, a že velitel musí zintenzivnit své denní meditace. Kouř stoupal k obloze.