Nepopsatelné místo, které jen vzdáleně připomíná město. Blíže má spíš k tržnici, pokladnici, věznici, mrchovišti, bordelu, aréně, hospodě a požáru. Leží v špinavém ďolíku, kde se denně mísí nejrůznější návštěvníci: ogři z hor a plání, obchodníci, prosebníci, poplatníci, gnoblaři, kuchaři, zajatci, žoldáci a vůbec ničemové všeho druhu. Denně sem přichází zbídačení venkované, aby přinesli dávky, pokuty a výpalné, knížata sem svážejí tribut a smlouvají o výkupném, vyslanci přicházejí škemrat a přemlouvat. Kara Ogrum se proslavilo jako hlavní stanoviště ogřích žoldáků – lidožroutů a ráj pro každého, kdo chce sestavit armádu, ukrýt se před zákonem, nebo jen obrovsky zbohatnout. To je zde stejně snadné jako zemřít odpornou smrtí, hromady zlata střídají hromady shnilého masa. Kara Ogrum často navštěvují ogří tyrani a pohlaváři, kdy potřebují nakoupit zbraně, domluvit spojenectví nebo zradu, nebo sehnat to největší dělo. Každý z nich zde má své velvyslanectví, obvykle v podobě obrovské hromady kořisti a nakradených pokladů, které už je přestaly bavit. Žádný z nich ale nesetrvá dlouho a po pravdě, každý pořádný ogr zde pociťuje jisté rozpaky. Oproti obvyklým předpokladům většinu stálých obyvatel netvoří ogři, ale lidé a podobné bytosti, a jsou to oni, kdo celý podnik řídí a spravují, ovšem pod záštitou svých ogřích „císařů“, kterých je zde asi deset a kteří mezi sebou neustále soupeří o vládu nad městem. Různí tyrani už Kara Ogrum několikrát srovnali se zemí, pokaždé ale vyrostlo znovu, jako plíseň v nevětraném pokoji.