Hluboko v Černém lese, kde vládne zima a tma a kam se jen zřídka odváží i ten nejzdatnější lovec, leží rozvaliny jakési staré pevnosti a v nich poslední chrám fénixe v celém Anunu. Neustále svádí boje s hrůzami, které sídlí v troskách a přicházejí z noci lesa, přesto ale zůstávají. Uctívači fénixe jsou zvláštní cháska a o jejich učení se mnoho neví. Jde o nauku o trvání a obrodě, která hovoří o naději a smutku. Pro šajišský myšlenkový svět, kterému obvykle panuje buď čistý cynismus, nebo jakási omezená spokojenost, jde o dosti nezvyklý zjev. Chrám vyhledávají lidé stižení nevyléčitelnou nemocí nebo melancholií a všichni, kteří bláhově touží po novém začátku. Říká se, že zde uctívají Nagaše, jako jednu z podob Prafénixe. Jisté je, že v chrámu se učí válečné umění a konzumuje velké množství muchomůrek a borůvkové šťávy.