Nakažený les
In the presence of idols
Lumineth Realm-lords (Zaitrec) x Sylvanethy (Oakenbrow)
Skore: 26:23
Těsné vítězství Luminethů
Stará druidská svatyně byla plná slizu, chapadel, much a malých démonků. Druidka, jedna z posledních svého řádu, pri pohle na to znesvěcení plakala. Začala zpivat tklivou píseň Starého hvozdu. Doufala, ze kdyz se ji povede probudit dávné duchy lesa, dokáže s jejich pomocí hvozd očistit. Malý démonci se jí vysmívali a tançili kolem.
Stromy se prohnuly a na mýtinu vešel lesní lid. Dryády, duchové stromů i obří stromovci, ti všichni vyslišeli volání do boje proti zvrácené karikatuře samozvaného boha života. Dali se do díla a demony zapudili, ale nákaza byla stále přítomná. Druidka přemýšlela co dál, když ji z rozjimani vytrhl hlas stribrné trubky.
"Ve jménu krále bohů Sigmara a božských dvojčat Tyriona a Teclise ustupte a nechte projít vojsko Galadoru. Tato svatyně bude očištěna čistým světlem Hyshe pod dohledem knížete Bel-Eskandera." Na obzoru se ťřpitilo pyšné vojsko slunečních elfů. V ponurém Shyishi působili jako cizí element. Druidka se obrátila k vojsku luminethů.
"Odejděte! Zdejší hvozd je pod ochranou bohyně Alarielle. Toto misto bude uzdraveno. Nenechám vás ho spálit vašimi runami!"
Před vojsko vyjel pyšně kníže na tauralonovi. "Nikdo ti nechce ublížit, dobrá ženo, ale pro větší dobro a porážku temných bohů musí byt toto misto očištěné, aby mohlo jednou znovu rozkvést. Naposledy te zadam, ustup."
"Nikdy! Nedovolim to tu spalit. S pomocí Alarielle svatyně znovu rozkvete." Druidka machla holí a z okolních stromů na jeji povel vyšli duchové stromů, dryády i velicí stromáci s meči z železodubu. Se silou padajícího kmene udeřili stromovci na odkryté křídlo elfích střelců i přední řady.
Pro elfi vojsko to byla velká rána hned z počátku bitvy. V odpoved vsak prišla magie světla. Mezi stimy řádil větrný duch v podobě lišky a elfí jízda vyrazila proti seskupení lesního lidu. Větve se lámali pod ohlušujícím zvukem sigmarovi polnice.
Bitva byla dlouhá a krvavá. Sily řádu se mezi sebou pobijeli, zatímco se temní bohové smáli. Nakonec zůstalo stát pouze několik elfích mágů a sigmarův herold. S vypětím sil se jim podařilo elfimu arcano geologovi Aneirinovi vypálit do zamě ochranou runu, ale s takou silou, jakou potřeboval. Ze zamořeného chrámu uniklo několik nurglingů a přinesli o všem zprávu chmurnému rytíři boha morů, Glorovi, Ženci ropuch, který neváhal a vydal se do oslabených mist šířit slovo svého boha.