Starý vysloužilec je posledním žijícím členem z původní družiny. Dnes již téměř nevidí, přesto zastane kovařinu lépe než kdokoli ve městě. Pracuje po sluchu a hmatu a jeho dcery jsou jeho očima. Jeho dny jako dobrodruha jsou již minulostí a Krevel cítí, že čas jeho odchodu se rychle blíží. Bojí se, že odejde z tohoto světa dříve, než bude moci uhájit svou čest. Čekal téměř dvě století na to, až se mu narodí syn a nástupce, který půjde sloužit do armády. Jeho žena Žula ho vždy chlácholila slovy: “Vyčkej času, abys mohl mít omeletu, potřebuješ rozbít pár vajec.” Jenže syn nepřicházel a místo toho se jim rodila jedna dcera za druhou. Krevel z toho byl rozmrzelý, ale svou snahu nevzdával ani v pokročilém věku. Když se jim narodila šestnáctá dcera, tak mu žena řekla: “A dost. Tohle je omeleta a basta!” Krevel naštvaně odvětil: “Když je tohle omeleta, tak ať se vším všudy!” A tak dceru pojmenovali Omeleta. Krevel rozhodl, že pošle Omeletu na hrad Everstand, aby mohla narukovat a zachránit tak čest jeho rodu. Potom, co padne Rudá Plenitelka, už bude moci konečně zemřít bez pocitu hanby. Malá Omeleta ovšem ze svého údělu není ani trochu nadšená.
