Gildais

“Svoboda...konečně volnost!” teskně a ledově praví “oproštěn od této živoucí schránky...tohoto vězení!”

“Mé jméno je hrabě Jomah Gildais a jsem to já, kdo to vše zavinil…” řekne smutně.

Útěk z Gallowspire: “Vždycky jsem byl zbabělec. A nejinak tomu bylo i tehdy, kdy jsem byl uvězněn se svým pánem v Šibeniční věži. Abych unikl jeho hněvu, schovával jsem se v nejhlubších kobkách a chodbách...po staletí, mlčky a bez pohybu. Toužil jsem po teple krve, které mi bylo odepřeno. Cítil lítost nad temnými činy, které jsem spáchal ve jménu Tar-Baphona. Jednoho dne jsem se ocitl před světlem Velké Pečeti. K mému překvapení jsem necítil spalující žár a bolest, jen smutek a lítost. Plakal jsem, poklonil se světlu a kál se. A pak...jsem pocítil, že už mě nic nedrží...prošel jsem světlem a prostě vykročil ven ze svého žaláře v Šibeniční věži.”

Krádež štítu: “Cítil jsem, že mohu získat zpět svou lidskost. Táhlo mě to k této ženě na Ostrov Hrůzy...a k Arodenově štítu zde ve Vigilu. Štít boha lidství...to je ono, myslel jsem si. Žena se stala mým úkrytem a ničemná banda mými prostředníky, kteří mi měli ke štítu dopomoci. Ale štít ani žena mi mé lidství nevrátili. Až pozdě jsem si uvědomil, že nejednám ze své vůle. Že celou dobu nevědomky stále sloužím svému pánu. Že jsem stále jeho otrokem, nyní spoután v tomto cizím těle.”

“Padělatel vytvořil dokonalé kopie...ale jeden z pravých úlomků Arodenova štítu mezi falzifikáty ponechal…”

“Je mi to líto…” zašeptá a zmizí ve stěně.