Příloha 1:
Dne 19.7.4718 jsme se ocitli neznámo kde, neznámo kdy a hlavně zcela bez věcí. Sepisuji proto dění v tomto období zpětně ze vzpomínek a je možné, že nebude zcela přesné a podrobné. Abych mohl současně pokračovat v sepisování aktuálního dění, píši tyto vzpomínky odděleně do této přílohy.
1. den neznámo kdy
Když jsem přišel k sobě, obklopovala mne tma. Jako bych byl zabalený v přikrývce a nemohl se z ní dostat. Pokusil jsem se zvednout, abych prozkoumal okolí, ale mnoho prostoru ke zkoumání mi dopřáno nebylo. Jakoby z dáli jsem zaslechl podivné klepání, pokusil jsem se tedy zabušit na dřevěné stěny jakousi odpověď. O chvíli později se ozvaly zvuky i z druhé strany, jejich hlasitost sílila a o nekonečné momenty později mne kdosi osvobodil. Byl to Dain, který měl dostatek síly, aby se osvobodil sám.
Byli jsme tam všichni 4, zabalení v rubáši, uloženi v dřevěných rakvích a následně v kamenných sarkofázích. Všude okolo byla stále naprostá tma a já byl tak vyčerpán, že jsem nedokázal seslat ani jednoduché světelné kouzlo. Tápali jsme v temnotě, až se nám podařilo v jakési bedně u stěny najít lucernu a křesadlo. Konečně jsme viděli. Místo bylo velmi povědomé, ale přesto neznámé. Až po chvíli jsme si uvědomili, že jsme v Roslarově hrobce, ale né v té, kterou jsme znali. Podle toho, co jsme viděli, byla tato hrobka dokončena. A sarkofágy, ze kterých jsme se osvobodili tam také nebyly. Ty podle popisků patřily rudým andělům, elitním rytířům. Kde to tedy jsme a jak jsme se sem dostali?