Celá oslava Caldorova triumfu se zkomplikovala odhalením jeho pravé totožnosti. Ceto Malderra v něm i po letech poznala vraha svého bratra. Sic Caldora nikdo nezatknul, ale je od teď pod permanentním dozorem Cetiiných vojáků. Nebylo už nadále potřeba skrývat se za falešným jménem. Hned ráno zajdeme do hradu změnit jméno.
Caldorův večer byl o to horší, když zjistil, že se mu někam ztratil měšec se zlaťáky. O to nevrlejší večer byl a neustále přemýšlel, kde mohl být okraden. Naštěstí toho přes den zas tolik neprováděl a nebylo těžké dopátrat, že to musel být zrzavý muž ve slamáku, kterého se během dne ptal na cestu. Někoho takového by nemuselo být těžké dohledat a Onthur by nám s tím mohl pomoci.
Ráno 19. Aroda jsme zamířili do hradu změnit Caldorovu registraci a zjistit něco více o výsledku jednání rady. Hned u jména jsme se nesetkali s příliš pozitivní odezvou a když jsem se ji pokusil podpořit finančním darem, příliš se to nezlepšilo. Zažehnali jsme to příspěvkem na Krusádu a jméno bylo úspěšně změněno. Jednání rady bylo o poznání horší. Ač jsem očekával politikaření a dlouhá jednání, též jsem doufal v nějaký výsledek. Místo toho je celá rada nerozhodná a zaměstnaná s vlastními problémy a důvody. Rozpohybovat tento stroj správným směrem nebude tak snadné, jak jsme si mysleli.
Z hradu vedly naše kroky k řece, kdy by se podle Onthurových informací u Arazniiných truchlících měl často vyskytovat náš podezřelý se svou bandou. Sehráli jsme tam trochu divadlo, abychom na sebe upozornili a skutečně to přineslo své ovoce. Všimli jsme si podezřelé postavy a když jsme ji pronásledovali, naskytla se nám možnost vyslechnout rozhovor, který nejspíš neměl nikdo slyšet. Caldor byl skutečně okraden touto bandou a já jsem jejich příští cíl. Ti se budou divit, až si na ně počkáme. O důvod víc, že si říkají Vrány, to je až podezřelá shoda s vodítky, která máme z Arodenova chrámu.
A už tu byl konečně turnaj. Boj s mečem a štítem, není to úplně Caldorova parketa, ale rozhodně více, než jízdní souboj. Tak jsme s Dainem neváhali a na Caldora si vsadili, zvláště když jeho soupeřem byl postarší elf již pár let za zenitem. Tak se nám to minimálně všem jevilo. O to větší to bylo překvapení a hlavně Caldorovovo. Hned první zařinčení zbraní jej donutilo stáhnout se do defenzívy a vypadal téměř vyděšeně z vývoje situace. Síly se pozvolna srovnávaly, ale počáteční ztráta už se s Caldorem nadále táhla a srážela jej. Podobným tempem proběhl až do konce, kdy zůstali oba soupeři na bojišti zcela vyčerpaní, bohužel krev odkapávala z meče rytíře v černém. Bylo dobojováno, dav jásal a jen Caldor zůstával klečet uprostřed kolbiště. Když se z čista jasna sebral, zcela nepříčetně ze sebe strhával kusy zbroje, prodíral se mezi lidmi a brzy zmizel v davu.
Caldora jsem v podstatě chápal, a tak jsem se rozhodl nechat ho se s tím srovnat a šel si po svém. Turnaj a celé oslavy byly v plném proudu, čímž pádem nebyl sebemenší problém zajít do Drakaru a řádně se pobavit. Dain měl pro Caldorovo chování menší pochopení a jal se jej hledat. To se mu nejspíše povedlo, neboť jsem si jich v Drakaru všiml téměř současně. A to v momentě, kdy se mě Vrány pokusily unést. Skutečně jsem je tak brzy nečekal, a tak nebýt Daina s Caldorem, tak by se jim to i povedlo.