Nebezpečí ve městě bylo snad zažehnáno a my mohli konečně vyrazit na diplomatickou misi. Vzali jsme s sebou Dromarru, protože jít do města kde je zapovězena magie ověnčeni magickými předměty by rozhodně nebyl dobrý nápad. Nejprve jsme se tam ale museli dostat.
Nejsnazší cesta přímo přes Vyrlich, ale to se všemi těmi teleportačními pastmi zvolil leda blázen. A stejně jsme se chtěli cestou zastavit ještě jednou na hradě Everstand. Tam tedy vedla naše první cesta. Tak jako minule, ani tentokrát tam nikdo nebyl. Obezřetně jsme hrad procházeli, ale ani to nás neochránilo, omylem jsme vešli do místnosti, kde byly nemrtvé přízraky. Přežili jsme to a šli dál. Naštěstí hrad nebyl nijak moc zamořený a mrtvého rytíře jsme tam taky nenašli. Ukázalo se, že obyvatelé jej opustili né kvůli nemrtvým, ale na pomoc naší armádě v Belkzenu.
A tam vedli i naše kroky. Snažil jsem se nás směřovat k místu Seraph's Ladder, kde by teoreticky nemuselo nic být. To se celkem i potvrdilo. Sice má to místo tendenci vysávat ze všech krev všemi možnými prostředky, ale s trochou opatrnosti se to dá zvládnout. Jako přestupní místo jsme neměli důvod se tam dlouho zdržovat. Stejně není správná roční doba.
A už jsme byli v Ustalavu. Tamrivena byla vidět hned za jezerem. Nechali jsme všechny předměty u Dromarry, převlékli se do oficiálních oděvů a vyrazili k městu. Dostat se dovnitř nebylo tak náročné, jak jsem čekal. A za necelou hodinu už jsme měli domluvené slyšení u městské rady.
Jednání se protáhla až do pozdních nočních hodin a byla na hony vzdálená těm, co jsem zažil během své diplomatické minulosti. Většina zástupců města byla očividně připravena na tuto skutečnost ještě méně než my. Zřejmě zcela odříznuti od reality světa tam venku se plácali v lokálních problémech a svých sympatiích. Zdálo se, jako by k nim ani nedorazili informace o hrůzách v Lastwallu a ani nic jako tiché spojenectví jim mnoho neříkalo. Během jednání došlo na všelijaká témata, od Caldorova stolu jsem občas zaslechl dosti prapodivné výroky, ale svého jsme dosáhli.
Druhého dne ráno jsme se na radnici opět sešli k podepsání. Znění zcela odpovídalo průběhu jednání. Už jsem se chystal začít jednat o úpravách a zjednodušení znění, když do místnosti vstoupil poslíček se zprávou. Ukázalo se, že horší být ani nemohla, Šeptající tyran zlomil pečeti a osvobodil se. Je smutné, že až tehdy se místním otevřely oči, ale příliš pozdě. Smlouva byla upravena a podepsána. Ale tím to pro nás teprve začíná, Ustalav během posledních klidných let rezignoval na většinu vlastní obrany. Caldor jen nevěřícně zíral a téměř se nezmohl na slovo, když slyšel, že jediné 2 hraniční pevnosti nikdo neudržuje, protože v nich prý straší. Jako by jsme už tak neměli dost práce.