Ráno, když jsme měli pobalené vše, co nám přišlo jako použitelné v Prvním světě a vydatně posnídali, teleportovali jsme se . Matka mi o Prvním světě kdysi ledacos vyprávěla a za ta léta jsem se dozvěděl ještě mnohem více. Ale žádná vyprávění Vás nepřipraví na střet s realitou. Tedy spíše na střet s Prvním světem, na běžnou realitu by Vás to možná připravilo.
A tak jsme se ocitli nad loukou plnou ostré trávy. Ale aby to nebylo málo, nespadli jsme na ni. Padali a váleli jsme se po ní jako po hodně příkrém kopci a každý kontakt s travou nám otevíral další krvavá zranění. Byl to souboj v rychlosti, kdo se rychleji zachytí, ten méně vykrvácí. Dokonce i já jsem to zvládl rychle. Tak dobře, stihl jsem to včas.
V celkem stabilní poloze jsme přemýšleli co dál, široko daleko nic jiného nebylo a bylo jasné, že tam zůstat nemůžeme. V tom všem stresu se mi v hlavě vybavila vzpomínka. Musíme být v lokalitě náhody, oblasti kde bouří magie a klid je leda sprosté slovo. No, moje myšlenky nebyly dost rychlé. Když mi to vše došlo, už nás magie měnila do roztodivných tvarů. Caldorovi zmizel poslední oční lesk průzorů v helmě. Jak jsem na to zíral, cítil jsem divný pocit na zádech. A najednou mi v mysli vytanula myšlenka na let, úplně normálně jako bych myslel na chůzi. Ohlédl jsem se a zahlédl lem netopýřích křídel. Na víc už opět nebyl čas, protože se svět okolo nás začal deformovat a zvedat nás do vzduchu. Vítr si s námi pohrával a my se jen snažili udržet pospolu.
Měli jsme štěstí, vítr nás prohnal a vyplivl nás v mnohem klidnější lokaci. Jako mrknutím oka jsme proletěli stěnou a ocitli se ve vodě. Vyplavali jsme na hladinu a zahlédli malá stvoření sedící na listech, zatímco se okolo nich se po vodní hladině proháněli vodní elementálové. Jedním okem jsem to vše sledoval, ale druhým jsem se snažil nalézt cestu na pobřeží. Tedy, spíš jsem se snažil nalézt to pobřeží. A "třetím okem" jsem hledal ostatní. Už jsem to měl, když voda vynesla Caldora do vzduchu. Chvíli jsme netušili, co se má dít. Odhadli jsme, že se jedná o nějaké divadlo, ale improvizovat v jiné pláni je sakra těžká věc. Netřeba napovídat, vůbec se nám to nepovedlo. Voda začala vřít, tvorečkové zmizeli ve vodě a dosud mírumilovní elementi se do nás pustili. Využil jsem svá nově nabytá křídla a nemotorně se pokusil situaci monitorovat ze vzduchu. Dain z hladiny a Caldor objevil hlavního loutkáře pod hladinou kam se za ním pustil. Jeho odhodlání skončilo, když ho stvoření záhy spolklo. Netrvalo dlouho a v žaludku jsme se sešli všichni. Bylo to jen tak tak a málem jsme tam zařvali.
Po usmrcení tý mrchy už jsme se konečně mohli vydat na břeh, kde jsme se utábořili. Podařilo se mi spojit se stříbrným drakem. Konečně dobrá zpráva, máme spojence!