Trestná výprava

Trestná výprava

Velký chán Obéza poplácal tlapou chladnoucí hlaveň nového kanonu a koukal po troskách hřbitova. Jeho těžký hoši sbírali sochy a kamenická díla v troskách nekropole. Za tyhle šutry daj obchodníci v Chomsu nebo v Kara Ogrum pěkný peníze. Velký sochy oblečenýho kostlivce a toho chlapa s kladivem ale nešli odvézt v kuse. Tak je bylo potřeba nakouskovat kanonama. Obezovi, ale při tom všem pořádně vyhládlo a nejradši by sežral nákladní zvířata, kdyby je nepotřeboval. Měl hlad a obchod už ho nebavil. Chtěl se rvát, jako když byl mladší. Znuděně se rozhlédl kolem a viděl jak se k němu šouravým krokem blíží gnoblaří hončo, předák, a jeho osobní poskok, Koulohryz.

"Ó největší z katastrof, velkej kanonýre, drtiče falešných model. Ó ty, jenž hledáš osud a přelstíš ho. Ó můj pane... myslel sem... myslel sem, že bys měl vědět, že mě hrozili kanonýri, že mnou nakrmit nosorožce. To je přece urážka a zpochybnění tvoji autority, o cháne chánů..."

"Hubu drž, Koulohryze! Žral bych a jestli nechceš skončit jako moje sváča, tak mi najdi něco pěkně masitýho!" 

Gnoblaří hončo se s reptáním vydal za svojí jednotkou. Preventivně zpráskal prvního gnoblara, aby si udržel autoritu a druhého, aby si vybil zlost na ogry. Najednou ho zakryl stín podíval se na nebe a tam je uviděl.

"Šéfe, šéfe, drakouš! No nekecám, sundáme ho a bude dlabanec!" 

Gnoblaří pokřik přilákal pozornost všech. Tyrant, řezníci, železná garda i kanonýri nechali sochy z vzácného shyishkého kamene být a vrhli se blížící se draky. Jejich jezdci byli zaskočeni silou a elánem hordy. Vzduchem létalo olovo, řetězy s háky i kouzla. Draci byli stažení k zemi a s neuvěřitelnou rychlostí rozporcováni. Pak se záblesklo a zahřmělo.

"Kurva je to past, bleskováci!" Křičeli gnoblaří hlídky.

Na trosky astronomické věže vystoupili dvě majestátní postavy v černé zbrojí a modrými záblesky v očích. Ten s přilbu ve tvaru lebky zpíval posvátné modlitby k nebi a ten s pláštěm z gryfa ukázal žezlem na několik stran. V zářivé záblesku se na zem sneslo vojsko černých andělů samotného Sigmara. Před ogry přistála hradba štítů a naježených kopí, zatímco v zádech se jim objevili mocní paladinové s glévami a kladivy. Místo přímého útoku ale zůstali stát na místě.

Tyrant Obéza řval rozkazy a nosorožci ryčeli a železná garda vyrazila na majstátního rytíře sedícího na dalším drakovi. Koulohryz tomu přihlížel i se svými zbylými hochy z pohodlí centra nekropole, jak jezdec odráží útoky ogří elity s nečekanou lehkostí. Tohle gnoblaří hončo nečekal. Radši se záštitou, než bude po všem a pak se vrátí k tyrantovi a bude opěvovat jeho úspěchy.

Pak se černá hradba dala do pohybu. Kopijníci a jezdec pobíjeli ogry vepředu, paldinové vzadu drtili nosorožce i gastromancery. Hončo viděl ve službách chána Obézy snad všechno, jen ne ogří porážku. Nechal svoje chlapi na místě se slovy: "Ehh... já sem nechal doma hořet voheň. Kámo Vem to za mě. Hned sem zpátky... Šéfe, čekej na mě!" se dal na útěk za svým pánem. Černí rytíři  neznali slitování a pobili jeho jednotku do posledního gnoblara.

Znovu se zablesklo a Koulohryz uviděl válečného kněze sigmaritů, jak se zjevil do cesty tyrantovi a pronesl něco, co mělo být asi výzva k souboji. Ö-Ö Obéza zaklel a vztekle nakopl nejbližšího nosorožce. Zplašené zvíře se rozběhla směrem k nepřátelskému veliteli. Jeho kanonýr ve zmazku a rychlosti vypálil salvu, která srazila kněze na zem, a rozběsněný nosorožec pak už jen zadupal zbytky černé zbroje do dláždění. Gnoblaří hončo už jen viděl z ramen svého pána, jak se mohutní paladinové zničili tyrantuv oblíbený kanón. Koulohryz v duchu připsal padleho velitele na obezuv seznam poražených šoku a podal svému pánovi kus čerstvé dračí oháňky. "Šéfe, příště na ně vypustíme nosorožce rovnou, ne?"

"Hubu drž, nebo tě sežeru!"

obrazová příloha