Maran Anun
Masaran Anun, či také anunská javořinka je magický sirup vyráběný z mízy stromů v anunských hvozdech. Mízu se naučili sbírat původní obyvatelé Anunu, jejichž potomky lze stále nalézt v Sonnendorfu či Ewigjaru. Mízu je nutné sebrat způsobem, že se kmen stromu na mnoha místech křížově nařízne a míza pak vytéká do dřevěných necek, ve kterých se stáří do sirupu pomocí horkých kamenů. Proces sklizně je sice nenáročný ale zdlouhavý. Masaranska míza může být z jakéhokoli druhu stromů v Anunu, ale nejpopulárnější jsou pro produkci jsou červené javory. Na produkci tohoto sirupu zbohatlo několik obchodnických rodin či osad. Není proto divu u, že se tak názvy stromů či samotné mezi dostaly do místního názvosloví. Patří tam např. osady Javornik a Sladotoky či sonnedorfský obchodnicky rod Von Jauer.
Sirup je sladký a oblíbený ve všech Smrtelných říších. Představuje jeden z hlavních vývozních artiklů anunských lidských měst. Krom oblíbeného sladidla slouží jako základ mnoha výrobků obyčejné i magické povahy. Anunští trpaslíci z něj začali vyrábět alkoholický nápoj na způsob medoviny, známý jak Marast. Nejvíce je ale sirup Masaran vyhledávaný pro svoje vlastnosti magického katalyzátoru. Různé způsoby úpravy umožňují nespočet množství využití. Věštcům pomáhá snadněji vstoupit do prorockého transu, což je oblíbené především mezi divokými orky, skaveními a skinkskými orákuly. Elfí mágové, především luminethi, si Masaran oblíbili vařený spolu eaterickým křemenem, což umocňuje jednak magické schopnosti uživatele, ale také umožňuje komunikovat s mrtvými předky či poznat minulost okolí stromu že kterého byla míza sklizena. Mezi značnou ogří populací z Choramu a slaneshovými hedonity je magický Masaran oblíbený pro schopnost umožňovat smyslové vjemy (především chuť).
Tento průmysl však vzbouzí hněv samotných hvozdů a jejich pastýřů Sylvanethů. Stromy, které byly lidmi mučeny výrobou Masaranu, plodí hnevuplné revenanty, kteří se mstí všemu živému i neživému. Nejednou se stalo, že dřevařská výprava zmizela v lese, či sirupářskou osadu doslova pohltil hvozd. Městem Ewigjar otřásl incident, kdy bylo nalezeno několik sběračů sirupu umučení k smrti strašlivý způsobem. Nebohým lesníků byly odřený nelidské silou ruce od těla, kostíi z rukou byly zbaveny morku a zařazeny do těl obětí, aby odváděli krev. Zděšení měšťané se rozdělili na zastánce pokračování lesní sklizně, kteří z masakru vinili následovníky vlčí kněžny či ghůly Mordanty, a na ty, kteří tvrdili, že šlo o pomstu Sylvanethů a je potřeba les nechat být jeho duchům. Někteří dokonce tvrdí, že strůjkyni toho byla sama pomstychtivá Drycha Hamadrea. Konečně se proslýchá, že ti nejskrupuloznejsi obchodníci používají k produkci Masaranu zajaté Sylvanethy, jelikož jsou samotnou esencí života bohyně Alarielle. Masaran že Sylvanethů je pak prý žádán mezi nemrtými upíry a litchy, jelikož jim dává krátkodobý pocit života a autonomii na Nagashově vůli.