Pád komety

Caeravelock, jeho ruiny se tyčily v dálce, ale i tak bylo vidět bledou záři duchů, kteří se v troskách proháněli. Aurelius se sešel na poradu s Corvinem a svými nejbližšími z Noční hlídky. Všichni se shodli, že je nutné jednat rychle a nepřítele překvapit. Pokud by se jim podařilo nagashovi vylákat do prostorů jednoho ze starých sigmarových chrámů na okraji pevnosti, mohl by inkvizitor Mordo rozpohybovat staré posvátné stroje a trvale tak zapudit malignanty. Nejprve se ale museli nebeští rytíři dostat přes první vlnu přízraků.

Serafové využili váhání svých protivníků a vyrazili do útoku. Ambrosius a jeho akolyté spoutali větry magie rozpoutali mezi malignanty peklo. Z nebe se snesla dvouocasá kometa a čarovným ohněm sežehla polovinu přízračného vojska. Vzápětí udeřila na nepřítele plná síla sacrosanctu. Evokátoři na kočkodracích, sepulchrální strážci na drakotech i válečný vůz. Pěší evokátoři využili kouzelné lodi z lebek a dostali se snadno do středu přízraků. Vzduchem létaly blesky a ektoplasma se měnila v obyčejnou páru.

Přízraky se zmohly na divoký, ale krátký odpor. Netrvalo dlouho a perimete kolem chrámového zařízení byl zajištěn. Inkvizitor Mordo pomocí modliteb rozhýbal prastará kola a z vrolku přístroje vyrazil proud modravé záře, jehož dotyk měnil malignanty v poklidné duše. Evokátoři vítězoslavně bouchali hromovými holemi do země. Z druhého konce města se jim v odevzdu ozval řev. "Orkové.." odtušil Aurelius.

Ambrosius a jeho Noční hlídka postupovali ruinami Caeravelocku v sevřené formaci. Hluk orčí hordy byl nezaměnitelný a stormcasti postupovali jeho směrem. Široké ulice města byly pomalované zašlými symboly temných bohů. Tímto městem prošlo snad veškeré myslitelné neštěstí. V dálce před sebou uviděli tlupu zavalitých orků po zuby oděných v železe. Podle všeho se hádali a zuřili. Mordúv rituál je zřejmě připravil o éterické protivníky, což je připravilo o dobrý boj. Nade všemi se tyčily dvě obří wyverny a na každé z nich stál velký šéf. Ambrosius zastavil své vojsko a doufal, že se orkové pobijí sami, ale bohužel si jeho černých rytířů všimli orčí jezdci.

S řevem se na sigmarovy věrné vyřítila jízda na krutokňourech a jeden z šéfů na wyverně. V ruce držel obří a děsivý sekáč, ve kterém Ambrosius poznal nechvalně proslulý orčí Ničič. Část Serafů padla pod náporem první vlny, ale Ambrosiova strategie s tím počítala. Na wyvernu udeřili evokátoři spolu s andělskou lovkyní Yndrastou a tak ještěr i s jezdcem byli záhy skoleni. Strašlivou sílu orčí zbraně nestihnul její majitel ani použít.

Většina orčí hordy oněmněla úžasem a tupě zůstala stát na místě. Takovýto vývoj nečekali. Řady pěšáků se disciplinovaně rozestoupily a na stuhlé zelenokožce vyrazila jízda a vozatajstvo. Ambrosius vztáhl ruce k nebesům a znesla se žhnoucí kometa. Pak na zalenokožce dopadla jízda serafů silou sigmarova kladiva. Velicí orkové, postrach smrtelníků, padali zmateně jeden po druhém, až na bojišti zůstal jen orčí vůdce na rohaté wyverně. Yndrasta vrhla na posledního soka svůj oštěp, ale minula. Velký bos už na nic nečekal. Pobídl svého ještěra, zvedl zbraň svého bratra a odletěl sněrem k Dračím horám na západě. Yndrasta zaklela a Ambrosius si povzdechl. Ač se mohlo zdát, že Sigmarovy věrní zvítězili, nebylo tomu tak. Dokud orčí bos dýchá, bude se chtít pomstít a dokud bude držet onu mocnou zbran, znovu shromáždí další následovníky. Lidští osadníci tak nebudou v bezpečí před jeho hněvem. Ambrosius ještě chvíli přemýšlel nad svými rozhodnutími, když ucítl, jak se zem pod jeho nohama otřásá.

Země se otřásala a již znavení Sigmarité se shromáždili do obranné formace v ruinách hradiště. Z poza pobořenného akvaduktu se vynořil kmen nomádských gargantů. Dva mladší obři, dva zarostlý velikáni a postarší obryně. Tlupa byla zřejmě hladová a hledala nové loviště. Když garganti uviděli na kraji náměstí stormcasty začali řváta vrhli se na ně. Ti menší, zřejmě mláďata, se vrhla bezhlavě kupředu na sešikované rytíře. Ratiště praskala, nebeský kov se ohýbal a nebeštané padali jedenbpo druhém. Nedávali svou smrtelnou schránku lacino. Oba menší kusy obrů brzy padli. Ambrosiova družina vyrazila do protiútoku vedena Yndrastou. Šance na vítězství byla mizivá, ale Serafové nemohli nechat lidožravé obry čekat na příchod osadníků. Boj byl ukrutný a Sigmarova lovkyně z posledních sil složila náčelnici kmene. "STÁŇO!" zakřičeli zbývající dva garganti a ve svém hněvu rozmetali zbytky nebeského vojska. Mordo vyšplhal v aktu posledního vzdoru na zbytky staré radnice, aby stál tváří v tvář velikému obrovi. Zvedl hůl k nebesům, chtěl pronést modlibu... když v tu chvíli dopadla na zbytky domu obrovská palice. Ruina se změnila v prach a Mordo zmizel pod kamením. Zbýbající dva garganti se posadili uprostřed sutin a pustili se do hostiny na poražených.