Kmen jezdců a vozatajů ze středových plání Anunu. Na Hallost přišli v čase Mýtů ze světa Chamon vedeni nebeským tělesem. Jejich původním božstvem byl kovář Az-Sachmar, podle Azyrského výkladu šlo o božského krále Sigmara. Díky svému původu v Chamonu byli skvělými kováři a jejich říše byla plná jedinečných zbraní, zbrojí i uměleckých děl. Mezi Acheroňany dominovala zrzavá barva vlasů a vousů, takže bylo běžné, že kdo tak nebyli vybaveni od přírody, pomáhali si umělými barvyvi. Pro svůj původ v říši kovů a stepích Anunu si cenili dřeva, jakožto nedostatkové suroviny, a drželi stromy v nábožné úctě. V každém velkém sídle se snažili mít posvátný strom, jehož větve pak pálili a vdechovali jeho kouř, jakožto připomínku věčné výhně božského kováře. Kouř stromů, které pálili měl na ně často halucinogení účinky. Své mrtvé pohřbívali ve velikých mohylách, Kurganech, sedící na koních. Největším stálým sídlem staré říše Acheron byla pevnost Drakenborg. Její mohutné zdi sahali až k nebesům a z jejích věží vláli dlouhé prapory. Do jejích zdí byly vytesány ochranné runy proti nemrtvým a na hradbách byla připevněna zrcadla, která umožňovala pálit nepřátele pomocí světla.
Panovnická linie byla stižena kletbou uvalenou na rod jedním z upířích hrabat z jižního Anunu. Pro pýchu pramenící z jejich moci odmítli vyjednávat o dani pro upíří konvent a královský rod byl stižen kletbou, díky které byli všichni králové usednuvší na trůn pronásledováni příznačnými bílými psi s rudýma ušima, kdykoli opustili svůj palác. Po té, co bylo několik generací králů uštváno přízračnými psi, se další králové uzavřeli ve svém paláci, kde zapomínali na okolní svět. Definitivní zkáza Acheronu přišla ze dvou stran. První byla ogří horda, která prchala před silami Chaosu a našla si novou oběť v lidech z Acheronu. Králové odmítli vést svůj lid do bitev, čímž ztratili víru svého lidu. Mezi Acheroňany se začala šířit víra v Temné bohy, kteří jim nabídli pomoc v boji proti hladovým ogrům. Díky tomu se ovšem mezi Acheroňany rozhořela občanská válka mezi královými věrnými a silou povstalců, která si říkala Kurgané, jelikož svou moc brali z prastarých pohřebních mohyl odkud vysávali duše. Naprostá většina Acheronské říše se obrátila v prach. Zůstal stát jen Drakenborg, který byl sužován královskou kletbou a časem přibyli i další. Vojsko Kurganů obléhalo Draken borg desítky let, dokonce jim nabídli i sochu posvátného koně na usmířenou. Ta byla ovšem zničena pomocí zrcadel a stovky skrytých válečníků v ní uhořeli. Vyvázl pouze jediný - Azitzeen Nespálený, Azitzeen Jednooký, Azitzeen Vyvolený. Tento šampion temných bohů proklel město další kletbou, která způsobila v obleženém městě nekonečný hlad a ten prý přešel v kanibalismus. Jednoho dne obraná zrcadla na hradbách přestala svítit a zevnitř se ozýval jen strašlivý nelidský řev. Ať se ve městě odehrálo cokoli, ochranné runy, původně určené k obraně proti vnějším hrozbám, zapůsobili jako vězení pro běsy ukryté v útrobách Drakenborgu.
Malá nezotročená, neprokletá a věrná část Acheroňanů přežila v několika málo osadách roztroušených po Anunu. Pro sílu ogří hordy byli Acheroňané - Kurgané nuceni se stáhnout na východ Anunu. Jejich síla v poslední době dřímá, ale jejich jezdci a rytíři jsou prý připraveni vyrazit a spálit vše živé i neživé. čekají jen na pokyn Zara Azitzeena a jeho pološíleného proroka jménem Surtha Leng