Krvavý rituál

Zpět v dračím chřtánu

Ambrosius sehnal pro svou záchranou misi především sigmaritské jezdce, takže své síly hnal horskými průsmyk rychlostí blesku. Ledová letka se nevzpamatovala z posledního střetu, takže nový úder je zastihl nepřipravené. Navíc se zdálo, že boj s azyrskými válečníky nebyl jediný. Ještěři nesli známky bojů ještě s dalšími nepřáteli. Oslabení draci neprohlédli Ambrosiouvu lest a zůstali chyceni mezi dvě skály jen několika málo Serafy. Lord-Arcanum nechal své jezdce a lovce pátrat po přeživších ze Sonnedorfu, ale marně. Podařilo se jen najít stopy, vedoucí do údolí... Údolí temného oltáře.

Ambrosius hnal své muže po stopě. Instinkt mu říkal, že jej v údolí néčeká nic dobrého. Měl pravdu. Kolem prastarého nemedského oltáře stál zástup temných postav a vzduchem se ozýval křik. Na velkých runových kamenech stál obrovský muž ve zbroji a vzezřením divokého kance. V rukou držel sekeru potřísněnou krví a u nohou mu ležela hromada lidských hlav. Sonnedorfští... pomyslel si Ambrosius. Část Ambrosiovy jízdy se bez vyčkání vrhla na služebníky temných bohů. To byla chyba... Temným rituálem posílení bojovnícipoměrně snadno odolali prvními náporu evokátorů. Ambrosius povolal éterické vichry magie a většinu svých rytířů přenesl do bezprostřední blízkosti starého oltáře. Bylo už pozdě. Všichni zajatci byl mrtví a ve vzduchu visel odpudivý odér krvavého rituálu. Ambrosius s pomocí několika kněží se snažil o očistu místa a záchranu nevinných duší, ale marně. Realita se začala rozestupovat a v dosud malé trhlině se šklebily tváře démonů. Lord-Arcanum bojoval v souboji vůlí s čarodějem s hadím jazykem, zatímco šampioni obou mágů skřížili své zbraně ve snaze umlčet nepřátelského kouzelníka. Kvestoři bojovali s vyvolenou gardou Temného prince rozkoší a pobili je do posledního. Ale pozdě...

"Otče vlků, já Turch Tuirt, věrný služebník dávného domu Zamorů, tě volám! Přijď! Pošli svou smečku pomstít starého knížete! " s tímto zvoláním se realita definitivně protrhla a na Anunskou půdu vstoupili démoni...

Z trhliny do nemateriálního světa se začali hrnout na Anun desítky démonů. Ďábelský smích krvelačných stvůr se rozléhal planinou. Serafové se postavili na odpor, ale marně. Příval se nedal zastavit. Nade všemi démony čněl Kh'Baal, velký Khornův krvežnívice. Obrovskou planoucí sekerou si klestil cestu skrze černě odděné rytíře. Poslední nadějí se zdál výpad evokátorú z Noční hlídky, který málem Kh'Baala zapudil zpět do Krvavé říše. Naneštěstí velká zranění v démonuvi vzbudila pouze hněv a svou zbrání poslal zbytek evokátorů na Sigmarovu Kovadlinu vzkříšení. Již nebylo co zachránit. Sonnendorfští byli mrtví a další předem prohraný boj by démony jen posílil. Aurelius Ambrosius zavelel k neslavnému ústupu.