Sezení první 21.9.2020
31.5.4718
Hned po snídani jsme se vydali do kasáren, vyřídit všechny formality. Rytíři jsou na to hrozně hákliví. Celé jsme to probírali s vrchním velitelem Thoraksem. Dobrej chlap, chvíli se nás snažil naverbovat do armády, ale naše odhodlání nezlomil. Škoda ho, takový schopný trpaslík a skončí zapomenut, kdyby se raději on přidal k nám a šel vstříc svému nesmrtelnému příběhu.
Dostali jsme kdejaká povolení, v podstatě vše cenné co bychom mohli najít si nárokuje armáda a ještě se musíme pravidelně hlásit. Příští termín hlášení je 7.6. Kde jsou ty časy, kdy bylo vše mnohem jednodušší.
Cayden Cailean žehnej, že to celé netrvalo dlouho a už před obědem jsme mohli vyrazit oslavit Den andělů. Jedlo se, pilo a zpívalo až do brzkého rána a naše výprava rozvířila večer o to víc. Našla s spousta takových, co se s námi chtěli napít a povědět nám svá moudra. No snad si na ně vzpomenu dříve než je budeme potřebovat. V hlavě mi utkvěl pouze Chudějův příběh, tedy oba, ale ten o jeho nohách už mi říkal mnohokrát. Jak to jen bude možné, musím se Krevela zeptat na ty masky proti otravě, proč nám o nich ten sklerotický trpaslík neřekl sám?
1.6.4718
Pil a zpíval jsem tak moc, že už mi nezbyl skoro žádný čas na spánek. Ale koho by to trápilo, k chrámu to bylo skoro půl dne cesty. Jenže to jsem netušil, že cesta nebude tak jednoduchá. Vyrazili jsme po cestě podél řeky a cesta nám pěkně utíkala. Já si jen tak ze setrvačnosti brnkal úryvky písní z večera zatímco ostatní vedli živý rozhovor. Nejspíš proto, že šli spát ještě před svítáním.
Jenže jen pár mil za městem dostal poník žízeň a táhl mě k řece. Ani jsem nemrkl a nějaký přerostlý žabák mě omotal jazykem. Poník utekl a ostatní byli daleko a střílel po nich druhý, nezbývalo než něco vymyslet. Podařilo se mi ho uspat, vymotat se z jazyka a jal jsem se pomáhat ostatním. Tím jsem přispěl k poražení druhého žabáka, ale současně jsem probudil toho prvního a už jsem byl zas zamotán. Naštěstí jsem se opět vysmekl a to už přede mnou stál Caldor a bránil mne svým mečem. Nakonec jsme udolali i posledního. Rybařím tu už už 4 léta, ale nic podobného jsem tu doposud neviděl.
Tahle nepříjemnost mne plně probrala a i ostatní působili mnohem ostražitěji. Díky tomu jsme odhalili v nedalekém zarostlém poli jakési podezřelé zvuky. A pak se to stalo, z čistajasna přeběhlo cestu jakési namodralé stvoření o něco menší než já a bylo slyšet, že v okolí není sám. Nerozuměl jsem jim, ale zněli jako nějaký z podzemních národů. A ten vzhled, co jen mi to připomínalo? Naštěstí se jim moc nechtělo na slunce a proto jsme se jim vyhnuli podél řeky.
Za posledním políčkem už se tyčila zašlá směrovka rozcestníku. Dain nám řekl, že tudy vede hlavní cesta do chrámu. Musím uznat, že na hlavní cestu už je hodně zašlá a kdyby jí nepoužívala kdejaká havěť z okolí tak už by byla téměř zarostlá. Ale my tu nejsme kvůli nějakému frontálnímu útoku, přišli jsme jen na první průzkum, mimo jiné byl čas něco sníst, a tak jsme se uchýlili do skrytu sadů na východní straně cesty. Zbytek dne jsme využili k nalezení vhodného a bezpečného místa k přespání.
Caldor nás probudil někdy okolo půlnoci. Z dálky byly slyšet všelijaké skřeky a rány. Znělo to šíleně, ale postupně jsem začal rozeznávat jednotlivá slova. Tak zkomolenou drakonštinu jsem v životě neslyšel, tipnul bych si to na koboldy nebo nějakou jinou jim podobnou chásku. Vybírali útočnou skupinu, která měla zaútočit na gremliny a zalíbit se tím Rudé plenitelce. To je ono, v těch polích to museli být gremlini, už si vzpomínám. Děsná cháska. Koboldi jsou proti nim fajn parťáci na pivo, musíme od nich zjistit maximum co ví!
Naštěstí byl před pár dny úplněk a tak jsme byli celkem schopní postupovat sadem jejich směrem, ale oni se mezi tím sebrali a vyrazili do boje. Bylo zbytečné je pronásledovat a obětovat zbytek našeho spánku. Obrátili jsme se zpět k táboru. Chudák Knospa, jediná která dobře viděla, z nás byla naprosto nešťastná a přes všechno navigování a kontrolování přehlédla jednu agresivní kytku. Nezdálo se, že je moc nebezpečná, ale pak začala vypouštět spóry a podařilo se jí omámit Caldora. Nedalo se nic dělat, nasměroval jsem do něho dvakrát blesky abych ho z omámení probral. Doufám, že mi to nebude mít moc za zlé. Kytka padla a my se můžeme v klidu dovyspat.
