Arazni

Rytíři z Ozemu povolali Arazni v závěru Zářící Krusády do boje proti Šeptajícímu Tyranovi. Jením z nich byl i Ervín Roslar. Tento čin obrátil ručičky vah ve prospěch křižáků. Ale jednoho dne byla vyzrazena důležitá informace o pozicích rytířů a Arazni byla přepadena ze zálohy samotným lichem. Arazni padla z nebe mrtvá k zemi. Tar-Baphon s ní neměl slitování. Ale v okamžiku jeho triumfu se mu stala osudnou jeho vlastní arogance a pýcha. Chtěl si své vítězství vychutnat a radovat se nad bezbrannou mrtvolou, vysmát se jí, zoustudit a znetvořit její andělské tělo. Použil jen tak ledabyle Kouzlo Přání, neboť si přál její srdce třímat ve svých kostlivých rukách. Ale legenda praví, že to mu nevyšlo, neboť srdce Arazni už bylo s Arodenem. Místo toho se roztříštil její štít Shield of Aroden (Fragment), dar od Arodena, a jeden z úlomků se zasekl jako tříska přímo do lichovy ruky a působil mu nesmírná muka. Šeptající Tyran byl velmi oslaben a uprchl do své Šibeniční věže, ve které byl nakonec uvězněn.

Zbylé úlomky štítu byly posbírány a staly se symbolem Lastwallu Lastwall a jeho vítězství v Zářící Krusádě. Jako národní poklad jsou uloženy ve Vigilu 3) Vigil.

Kdysi dávno v zemích kdesi daleko na jihu, žili dva mocní čarodějové Geb a Nex. V jejich zemích nebyl nikdo, kdo by jim mohl rovnat, kromě jich samotných. Neustále se předháněli v tom, kdo z nich je lepší, chytřejší a mocnější. Skončilo to - jak jinak - válkou. Ale nebyla to válka obyčejná. Přes tisíc let spolu soupeřili pomocí nejsilnějších kouzel, které si dovedete představit. Jednoho dne Nex zmizel. Geb zvítězil! Ovšem země, která po jejich řádění zbyla byla úplně bezcenná. Pohraničí mezi jejich říšemi bylo tak zjizvené nadužíváním magie, že se té oblasti začalo říkat Manová Pustina...magie zde jednoduše už vůbec nefunguje. To, co zbylo ze země Geb, bylo zcela neslučitelné se životem...a z Gebu se tak stala země nemrtvých. Její král Geb se ovšem z vítězství neradoval dlouho...bez svého rivala přišel o jediný smysl svého života a spáchal rituální sebevraždu...Ale jeden jen tak nespáchá rituální sebevraždu v zemi nemrtvých v naději, že teď už bude mít konečně pokoj...a tak se Geb, ke svému zármutku a hněvu...vrátil jako nemrtvý duch a vládl v zemi Geb od té doby až do nepaměti. 

A tak, když se rytíři z Ozemu, 50 let po porážce Šeptajícího Tyrana rozhodovali, co dál dělat, Geb byl jasná volba. 

Výprava ale skončila naprostou katastrofou. Tisíce mil od domova, vedeni pouze odhodláním a samospásným posláním než nějakou strategií, rytíři byli odsouzeni k záhubě. Vůdci této výpravy byli zabiti a zbytek vojska se rozprchl. 

Geb byl tak rozhořčen, že se lidé z takové dálky opovážili k nevyprovokovanému útoku na jeho zemi, že to nenechal jen tak být, ale rozhodl se rytířům pomstit. Zmocnil se mrtvých vůdců vypravy a reanimoval je jako rytíře smrti Koncil Libertine. Poté jim nařídil vrátit se zpět do Lastwallu a zmocnit se těla světice Arazni, Arodenovy heroldky a patronky rytířů z Ozemu, která padla v boji proti Šeptajícímu Tyranovi. A to se jim také, k nedozírné hanbě strážců její hrobky, podařilo.  

Ale to jako pomsta Gebovi nestačilo. Dal si tu práci, aby osobně podnikl pouť napříč pláněmi multiversa, aby našel její duši a násilím ji dotáhl zpět na Golarion. Zde z ní stvořil liche a pojal ji za svou nevěstu, svou královnu děvku, kterou donutil vládnout v zemi Geb jeho jménem... 

Předtím, než se stal bohem, Aroden cestoval široko daleko po Golarionu a studoval nejrůznější magické tradice. Jedna z jeho cest jej zavedla až do Arcadie, bájné země magie, kde se naučil mnohému z přírodní magie a studoval linie mezi naším a Prvním světem. Pracoval několik let jako prostý farmář a rybář, než si získal důvěru místních druidů. Během té doby se spřátelil s domorodou dobrodružkou jménem Arazni. Utvořilo se mezi nimi pouto a získali si mezi místními pověst hrdinů. Aroden byl ale nesmrtelný a Arazni nikoli. Když nadešel čas a Arazni zemřela, Aroden onu zemi opustil a vrátil se zpět do Avistánu.

Most see Arazni as a victim and speak only of what has been done to her over hundreds of years: a beloved god’s herald summoned by the heroes of the Shining Crusade to stand against Tar-Baphon, she was subsequently captured, tortured, humiliated, and eventually killed at the hands of the Whispering Tyrant. The Knights of Ozem recovered her broken body and interred her in Vigil, but their audacious provocation of the necromancer Geb resulted in the theft of her body from its shrine in Lastwall. The knights now bemoan the loss of their relic and their own members who were slain and reanimated in the conflict, the shame that was Arazni’s transformation into a lich at Geb’s hands, the scandal as she then became Geb’s bride, and her betrayal as she commanded graveknight bodyguards created from Knights of Ozem who had bravely sought to liberate her remains. Largely forgotten are her days as Aroden’s friend and later his herald, the Red Crusader, defender of humankind and paragon of nobility and leadership. Few ever consider what Arazni herself might think of what has been done to her and what she has become. Her own desires and ambitions are considerations that even those who once held her dear rarely contemplate. Those who do, however, might glimpse the ironclad determination that lies beneath the veneer of abuse and torment that others have painted over her, a history summed up so neatly by the name most use to describe her: the Harlot Queen. Those few souls who see past the disgrace and tragedy of Arazni’s past, who see elements in her story that resonate with their own experiences, find something worth admiring: a core of stubborn resilience and bitter self-reliance. Whether this admiration manifests as outright worship or a reserved emulation depends a great deal on an individual’s location and social context. In the land of Geb, many see Arazni as a figurehead of undead nobility and leadership, while in Lastwall, a few still uphold the Red Crusader’s teachings of defense and protection. In other lands, she is sometimes seen as a symbol of those who strive to uphold a sense of self when all control over their surroundings and circumstances has been taken away from them. For them, Arazni’s experiences provide an example of how disempowered and abused victims find the means to guard themselves and project an air of confidence and control in the face of abhorrent treatment.