Sezení čtvrté 13.10.2020
3.6.4718
Ač jsme doufali v klidnou noc, neobešla se bez nějakého toho buzení a poplachu. Uprostřed noci mne Knospe probudila, že se ze tmy ozývají podivné zvuky a MikMek jako by s nimi mluvil. Když jsem se probral, noc byla opet klidná, ale MikMek mi potvrdil, že se nějací koboldi pohybovali po okolí, chtěli nám něco provést a on jim to vymluvil. Nezbylo nám než mu věřit, tak jsem šel opět spát a doufal, že se žádné další překvapení konat nebude.
Protože jsme z MikMekova popisu vytušili, že jejich jeskyně přibližně odpovídá místu z gremliní mapy, nechali jsme ho aby nás vedl a mapu jsme používali jen ke kontrole. Takto jsme se dostali až ke koboldí jeskyni, jenže mapa ukazovala někam trochu jinam. Ale na to nebyl čas, teď nás čekal koboldí král.
Minimálně to jsme si mysleli, ale ukázalo se, že jsme důležitost tohoto spojenectví poněkud přecenili. Král byl asi tak vyspělý jako MikMek a jakákoli diskuse s ním byla téměř marná. Místo toho jsme mluvili se šamanem Gisssem, který jak se ukázalo, celý kmen vede. Dokonce mluvil obecnou řečí, takže jsem nemusel jen překládat ostatním. Od něho jsme se dozveděli, že obětovávají své krále Rudé Plenitelce, aby si získali její přízeň. Takže ten duševně mdlý kobold s obrovským smaragdem v koruně vlastně jen čekal na svou smrt. A Gisss by očividně obětoval i celý klan, jen aby osáhl svého. Jak se ukázalo, jeho největším přáním je stát se opravdovým drakem, ale za informaci, jak se zalíbit Rudé plenitelce by též dal cokoli. To bylo vše k čemu jsme se dobrali, jinak byla naše cesta dost zbytečná. Ani Gisss očividně Plenitelku nikdy neviděl. Pokusil jsem se dát koboldům šanci připojit se k lokálnímu společenství a zapojit se do obchodování s Roslarovou Lhotou, tak jako to dělají goblini, ale obávám se, že to byla zbytečná snaha. A pak už se rozjela jen marná a téměř neřešitelná diskuse o odměně za záchranu MikMeka. To naštěstí moudře utnul Caldor, když si vzal prachobyčejný kámen, který se v jeskyni válel. Gisss s ním ještě udělal jakýsi krvavý rituál a mohli jsme konečně jít. A v tu chvíli to přišlo, ten naprosto pomýlený král prohlásil něco, co mi znělo tak, jakože mají krásného modrého draka. Ale jak si tuto informaci ověřit? Gisss nám určitě pravdu nepoví.
Když jsme se dostali z jeskyně ven, už nám mnoho denního světla nezbývalo. Pokusili jsme se najít, co ukazovala mapa, ale nejspíš byla jen špatně nakreslená a ukazovala koboldí jeskyni. Na nic víc už nezbýval čas, a tak jsme si rozložili tábořiště ve skrytém údolí. Dain ještě zkoumal misku od "dobrůtek" a zjistil, že to pravděpodobně bude směs připravovaná z bobulí jizvůvek. Caldor si na to vzpomněl, že ty rostou na slunných suchých místech. Vím, že je občas prodávají goblini a také Chuděj říkal, že je občas kupuje od lesní čarodějky. Přesto jsme je ani druhý den nenašli.
4.6.4718
V noci, když měl Caldor hlídku, zaslechl jak někdo procházel okolo našeho tábořiště. Naštěstí si nás nevšimli a pokračovali dále na jih. Netušili jsme kdo to mohl být, ale když jsme s Dainem předvedli pár vět v orčtině, byl si Caldor celkem jistý, že zněli velice podobně. Na sledování orků už jsme neměli kapacity, náš cíl bylo okolí chrámu.
Ke chrámu jsme se dostali až pozdě odpoledne. Po celodenním putování jsem si chtěl jen odpočinout, najíst se a připravit na další den. Ale když jsem skolil srnku, na Daina začaly působit všechny ty příběhy o Zubolese co slýchal, když žil v chrámu. Začal vyšilovat, že už to vypadalo, jako bychom raději neměli ani chodit spát. Dokonce svým strachem nakazil i Knospu, která pak začala vyvádět, že slyší z lesa hudbu. A tak jsme se vydali do lesa, aby se po chvíli ukázalo, že ať slyší co slyší, je to rozhodně daleko. Výsledkem toho všeho bylo jen to, že jsme cestou zpět málem šlápli do loveckých pastí. V noci se Dainův strach ukázal jako zbytečný, neboť to byla zatím naše nejklidnější noc.
5.6.4718
Ráno se Caldor vrátil do lesa, a ač měly pasti jasné označení loveckého cechu, tak si 2 vzal. My mezi tím sledovali chrám a zpozorovali, že se na hradbách něco pohybuje. Na tu vzdálenost bylo těžké něco rozpoznat, ale vypadalo to, jako něco malého hmyzovitého, než nějaká opravdová stráž. Budeme si muset dát pozor, až budeme do chrámu vstupovat.
Nechali jsme se vést Dainem, a tak jsme se dostali až k zadnímu schodišti nezpozorováni. Doufali jsme, že to tak zůstane i nadále, ale pak se s ním utrhl jeden ze schodů. Nic se nestalo, ale ten hluk rozhodně někdo musel slyšet.
Před druhým pokusem jsme si dali na čas, aby jsme si byli jistí, že je všude klid. Ale zdálo se, že ten hluk nikoho uvnitř nezajímal. Druhý pokus byl mnohem úspěšnější. Postupně jsme se všichni dostali po schodech nahoru a přes bránu dovnitř. Brána je zevnitř poškozená, což by nám mohlo pomoci při útěku.
Začali jsme postupovat klášterními zahradami a cimbuřími. Zdálo se, že tam vůbec nikdo není a hmyzí postavy se nám museli jen zdát. Ale střet v západním altánku nás vyvedl z omylu. Dvě malá, hbitá a překvapivě odolná stvoření nám dala docela zabrat. Nikdy jsem nic podobného neviděl, ale znělo to jako by se bavili podzemštinou. Že by nějaký další druh gremlinů?