Sezení páté 17.10.2020
Gremliny jsme svázali a nechali je v altánu. Cestou ven je můžeme vyzvednout, ale při průzkumu by nás jen zdržovali.
Jen o kousek dále jsme narazili na zaseklé dveře. Pokusil jsem se uvolnit trochou kyseliny, ale Dain je ani tak nedokázal vylomit. Nedalo se nic dělat, musel jsem je rozleptat celé. Nějaký čas mi to zabralo, a tak se ostatní mohli kouknout po okolí. Dain zahlédl, že v zahradě je něco čerstvě zakopané a protože sklad s nářadím k zahradě přiléhal, bylo by vykopání snadné. Nemělo smysl se pouštět hlouběji do chodeb a minout tento snadný průzkum.
Dain motivovaný svým nálezem doběhl až na místo, aniž by si všiml, že pod schody žije nějaká rostlina. Zato ona si jej všimla, ale byl na ni moc rychlý, proto zaútočila na toho, koho měla nejblíže. Ani jsem to nepostřehl, její šlahouny do mne narazily takovou silou, že mne okamžitě omráčily. Naštěstí jen pár kroků za mnou šel Caldor, který šlahouny přesekal a mne odtáhl do bezpečí. Mezitím, co mne Knospe léčila, našla si kytka další cíl a tím byl osamocený Dain. Ani on mnoho šancí neměl a už si jej táhla do houští. K její smůle zde byl stále Caldor, který to tak nehodlal nechat být. Pustil se do ní, tím dal Knospě čas na léčení Daina a nakonec ji dorazil.
I přes všechno léčení jsme byli pořádně zničení a s chutí jsme si chvíli oddechli ve skladu nářadí. Tam nás naštěstí čekaly jen nastražené hrábě, které jsme bez problémů obešli. Na sklad tam bylo věcí poměrně málo, ale lopatu a motyku jsme našli. Dain našel i nějakou dlaždici s kusem Arodenova symbolu. Uznávám, že její nalezení na tomto místě nedávalo moc smysl, ale přesto jsem jeho obrovské zaujetí nepochopil. Naštěstí si ji vzal s sebou na pozdější zkoumání a mohli jsme se pustit do kopání.
Po krátkém kopání jsme našli jednu kostru, zničené brnění a hlavici sekery. Naštěstí někdo poznal, že se jedná o orčí sekeru, já jsem to naprosto přehlédl. Jde to se mnou nějak z kopce, to by se mi dřív jistě nestalo. Těžko říci, jak dlouho to tu je, kostra byla spíš ohlodaná než zetlelá a žádné zbytky topůrka jsme nenašli, možná zahrabáno ani nikdy nebylo. Rychle jsme hrob zaházeli, Dain na něj udělal Arodenův symbol a vyrazili jsme dál.
Za rozleptanými dveřmi byla dlouhá chodba a my se vydali hned k prvním dveřím.Ty tentokrát otevřít šly a hned za nimi Caldor našel past upletenou z pavučin. Pavučin bylo v místnosti opravdu hodně. Pohotově použil Dainovu pochodeň a vyrazil za gremlinem neúspěšně se schovávajícím za sloupem. Ač to vypadalo, že je v místnosti sám, bylo to jen zdání. Co nevidět se do místnosti přihnali další dva gremlini a v závojích pavučin se objevil pavouk. Zatímco jsem dosti neúspěšně zápolil s pavoukem, Caldor zaháněl na útěk jednoho gremlina za druhým. Jednoho unikajícího gremlina dostih Dain a dorazil ho, ostatním se povedlo uniknout a já nakonec svého pavouka také skolil. S tímto výsledkem jsme měli konečně čas se po místnosti porozhlédnout.
Byla to stará krypta, kde ve výklencích odpočívali již dávno mrtví mniši. Nebyli by to gremlini, aby i tady nepřipravili několik pastí, a tak se záhy klidný odpočinek několika mnichů proměnil v rachotící pád na Dainovu hlavu. Ten tomu jen tak tak stihl uskočit a přesvědčen o svém úspěchu otevřel pytel, kterým to celé spustil. Jen okamžik stačil, aby zjistil, jak se mýlil. Z pytle se na něho vyhrnul houf pavouků. Duchapřítomně jsem je začal zalévat kyselinou a záhy se nám podařilo jich většinu zabít a zbytek se sám rozutekl. A kvůli čemu to všechno? Kvůli pár kamínkům, spoustě střepů a pár dalším cetkám.
Zatím jsme byli ještě dost odhodlaní, a tak jsme vyrazili dál po stopách jednoho z uprchlých gremlinů. Dain, poučen z předchozího nezdaru, postupoval obezřetněji, ale kdo by čekal, že bezvýznamně vypadající hromada kamení může být živá. Témeř okamžitě byl Dain povalen a záhy i já a Knospe. Ale přesto jsme odolali a i s tímto nebezpečím se vypořádali.
Začínáme být opravdu vyčerpaní, ale ještě jednu místnost snad zvládneme. Zbrojnice sloučená s kaplí Goruma je to nejlepší, co se nám mohlo poštěstit, zde jistě najdeme něco použitelného. Jak moc jsme se mýlili. Celá místnost byla jedna obří past. Caldor dostal plný zásah a my jsme jen o vlásek unikli stejnému osudu. Vrátili jsme se o místnost zpět a Caldora oživili. Není co řešit, na víc už síly nejsou. Je čas jít.
V altánku jsme vyzvedli zajatce a vydali se ven k místu, kde jsme nechali poníka. Nikdo nám naštěstí nekladl odpor, ale všimli jsme si, že nás zpovzdálí někdo sleduje. Ale jaké bylo naše překvapení, když jsme u poníka narazili na Lasičky. Naštěstí jsme si jich všimli dříve než ony nás a stihli jsme naše zajatce ukrýt. Přesto jim podle našeho vzhledu muselo být jasné, že se něco stalo. Na debatování nebyla nejvhodnější doba, a tak jsem je svými dotazy a nabídkami elegantně přiměl k odchodu. Ale Gáta s nimi nebyla, nejspíš se skrývala poblíž v lese. Pro jistotu jsme nějaký čas počkali, abychom měli jistotu, že i ona je pryč. Když jsou tu ony, nebyly i ty pasti jejich?
Po svačině jsme si byli již celkem jistí, že jsou pryč a vyrazili jsme na východ. Utábořili jsme se na kraji lesa na dohled od bývalých farem. Na noc jsme okolo tábořiště rozmístili několik pastí, abychom zvýšili svou bezpečnost. Ukázalo se, že jsme se nemýlili, opravdu nás někdo sledoval, ale k jeho smůle se chytil do do jedné pasti. A zas ta podzemština, nedivil bych se, kdyby to byl další druh gremlina. Omráčili a svázali jsme ho, ten by mohl mít jiné informace než ti předešlí. Jeho kumpáni se ještě potulovali po okolí, ale Dain je během své hlídky definitivně zahnal.
6.6.4718
Na dnešní den jsme si nechali jen průzkum farem a přesun zpět do města. Zítra musíme podat hlášení a na žádné velké akce už nezbývá čas. Stejně se po včerejšku ještě na nic velkého necítíme.
Většina farem plně odpovídala tomu, co jsme si zvykli vídat v tomto opuštěném světě. Většina věcí zničená a sem tam ukrytá nějaká past. Většinu cesty se nic nedělo, ale na jedné farmě přeci. Dům byl zamořený šváby. Byli dost agresivní, ale záplava kyseliny s nimi udělala krátký proces. Jinak v domku nic zajímavého nebylo. Zato ve stodole se nám poštěstilo. Uvelebil se tu gremlin se svým přerostlým švábím mazlíčkem, který se živil koboldí mrtvolou. Po zabití švába z toho gremlin odpadl také. Máme dalšího zajatce.
Cestou už jsme na nic dalšího nenarazili a bezpečně jsme došli do města, kde se nám dostalo vřelého přijetí. Je zřejmé, že nás mnozí již odepsali.
Večer jsme strávili u Krevela, kde jsme se konečně po několika dnech pořádně najedli. Došlo i na vyprávění zážitků a hlavně na otázky. Za těch pár dnů se nám jen množily a na mnohé nám mohl odpovědět právě Krevel. Co ho otrávilo? Jak si můžeme udělat masky?
7.6.4718
Nastal další den a bude nutné podat hlášení Thoraksovi, ale před tím musíme ještě mnohé stihnout.
Od Krevela jsem se dozvěděl, že kuchařka Goruta umí docela obstojně podzemštinu. S Caldorem jsme se vydali ji požádat o pomoc, zatímco ostatní šli ocenit ke klenotníkovi kameny, které jsme našli. Doufal jsem, že Gorutiny znalosti budou k dorozumění stačit, ale jaké bylo naše překvapení, když se ukázalo, že ve výsleších není žádný začátečník. To se ukázalo hned na začátku, kdy nám prozradila, že se gremlini nejvíce bojí chladné oceli.
Ukázalo se, že gremlini se stahují do chrámu a farem z lesa, odkud je vše a všichni vyhání. Přesto, že mluví všichni stejnou řečí, gremlini se navzájem dost nesnáší a na uzdě je drží jen jakýsi "Nuglub", který sídlí ve strážní věži. K Plenitelce vzhlíží podobně jako koboldi, ale jejich popis se od koboldího zásadně lišil. Tento popis by mohl být přesnější, protože jak se ukázalo, "dobrůtky" sloužili jako ochrana před Plenitelkou. Ale na recept budeme muset přijít sami, protože jediného mita, který recept znal, jsme zabili v jeskyni.
Jak se zdá, tak Plenitelka je neustále hladová a živí se vším, co jí donesou nebo co najde. Dokonce i svými potomky, kteří se líhnou z jejích vředů. Podobně se množí gremlini. Jako by v plenitelce viděl každý někoho jiného - někoho, kdo je pro něho krásný. Ale než se tímto budeme moci zabývat, čeká nás ještě dlouhá cesta. Po chrámu se prý krom gremlinů pohybují i andělé, škrtiči a nebo třeba ohniví psi.
Mezi tím se ukázalo, že kameny, které jsme našli, nebyly úplně bezcenné a podařilo se prodat i pár předmětů. Už nezbývalo než vyrazit do kasáren podat hlášení. Doufal jsem, že dorazíme až po Lasičkách, ale to se nepodařilo a my jsme byli první na řadě s podáním hlášení. Thoraks nebyl ze zajatců nijak nadšený, ale nakonec je přijal. Stejně tak i desátek ze zisku a po krátkém rozhovoru jsme mohli jít.
Caldor téměř okamžitě utekl do kovárny, aby mu Krevel pomohl přidat nalezenou runu na jeho meč. Z Knospy zase vypadlo, že potkala Glorii a že jí bude muset pomoci s přípravami na blížící se Slavnost planoucích čepelí. Jak se zdá, do slavnosti zůstáváme ve městě. Tak kam teď? Na ryby? Do knihovny? Anebo rovnou do hospody?