Sezení deváté 9.11.2020
Doufali jsme, že obra nenapadne se vrátit a šli spát. Obr sice ne, ale jiný návštěvník se nám vplížil do tábora. Přesněji řečeno vílí drak hledající zábavu a nějaké pochoutky.
Když jsme ho načapali u Dainova stanu, doufal jsem, že mu to stačilo, ale přesto se ještě několikrát vrátil. Byl tak zabraný do svých šprýmů, že přestal být ostražitý a nechal se Knospou chytit.
S vidinou rozptýlení, nějakých dobrot a hlavně svobody se s námi dal do řeči. Tak jsme se dozvěděli, že se jmenuje Perlivaš a je zřejmě všude zdejší. To byl vrchol jeho sdílnosti a dále už jsme se toho tolik nedozvěděli. O mrtvém jednorožci zřejmě něco věděl, ale rozhodně nám to nechtěl říci. Chrám ani jizvůvky jej nezajímaly, a tak jedinou cennou informací bylo, že u lesního jezírka bychom mohli narazit na skřítky.
Jasně nám naznačil, co si o naší zábavností myslí, když usnul Knospě v klíně. Nijak jsme mu to nezazlívali a též se rozhodli dospat čas o který nás připravil.
14.6.4718
Ráno se Perlivaš vzdálil, a když se ujistil, že opravdu nemáme nic dobrého, tak nadobro zmizel v lese. My jsme dosnídali a vydali se stejným směrem. Musíme přeci co nejpodrobněji prozkoumat mýtinu s mrtvým jednorožcem a pak se přesunout co nejblíže k popisovanému jezírku.
U jednorožce jsme bohužel moc úspěšní nebyli, většina těla spořádal obr a stejně tak rozdupal většinu mýtiny. Jen se štěstím našel Caldor několik kočičích stop na pokraji lesa. Jejich sledováním jsme zjistili, že vedou až k jednorožci a opačným směrem se kdesi v lese měnily ve stopy lidské. Obkreslil jsem si stopu, abych ji mohl v budoucnu porovnat s jinými stopami. Tím naše štěstí skončilo a nezbylo nám, než se vydat dál.
Čas nás nijak netlačil, a tak jsme pokračovali lesem opatrně. Přeci jen jsme vstupovali do Borutovy části lesa a tam si nikdy nemůžete být jisti, kde je past. Kupodivu jsme na žádnou nenarazili, zato Knospe narazila na spoustu bobulí a dokonce na včely v kmenu stromu. Vypadá to, že teď chvíli nebudeme muset jíst to suché cestovní jídlo.
A nejen to, narazili jsme i na jezírko. Už od pohledu to muselo být to, které hledáme. Nejméně stoletý dub se skláněl nad průzračně čistou hladinou a svými kořeny poskytoval perfektní místa k sezení. Přišli jsme očividně příliš brzy, a tak jsem si sedl a začal hrát. To jezírko jako by k tomu přímo vyzývalo.
V tom si Caldor něčeho všiml. Na stromě prý něco je. Nedal se přesvědčit, že to je jen obyčejná kobylka a s Knospou se jí rozhodli chytit. Kdybych to neviděl, nevěřil bych, že se něco takového může stát. Již od začátku to vypadalo, že Caldor Knospu spíš chytá, než zvedá a ta, ve snaze získat stabilitu se chytala chvílemi Caldora, chvílemi sama sebe. Tak se stalo nevyhnutelné a Knospa se vydala na svou cestu k zemi. I tak pokračovala v chytání a tím se jí podařilo Caldorovi podrazit nohy. Oba zůstali ležet napůl na zemi, napůl ve vodě a z koruny stromu se k mému a Dainovu tlumenému smíchu přidal další srdceryvný smích. Takže mě Caldor pravdu, opravdu tam někdo je.
Byl to grig Tyg o kterém nám řekl Perlivaš. Od něho jsme se dozvěděli, že sem chodí hrát Orion a že ho rád poslouchá. Jinak toho mnoho nevěděl, a tak jsem hrál dál. Bylo příjemné zas po pár dnech pro někoho hrát.
O něco později se dostavil i Orion. Byl to velmi sympatický satyr, se kterým jsme mluvili a zpívali dlouho do noci. A to víno, u Caidena, to víno bylo úžasné!! Ukázalo se, že toho ví o dění v lese velmi mnoho. Dozvěděli jsme se od něho, kde najít jizvůvky, kde skřítky i pár drobností o dění v lese. Ale překvapivě nevěděl nic o mrtvém jednorožci. Pokusí se prý něco zjistit, tak se snad něco dozvíme při příštím setkání. Po tak příjemném večeru doufám, že to bude velice brzy.
Hráli jsme a zpívali dlouho do noci a spát jsme šli až po půlnoci. Podle Knospy se po našem odchodu z jezírka vynořila nějaká žena. No, možné to je, zas tolik alkoholu jsme nevypili.
15.6.4718
Po probdělé noci jsme si přispali a vstali, když už bylo slunce téměř v nadhlavníku. Caldor z toho byl nervózní a hrozně moc chtěl vyrazit na cestu, ale naštěstí nás hladových byla většina. Zvlášť teď, když máme bobule a med by byl hřích snídani vynechat.
Řádně posilněni jsme zhodnotili naše plány a vyrazili hledat skřítky. Při troše hledání a štěstí by jsme mohli narazit i na hraničáře nebo čarodějnici. Nejprve však musíme najít vhodné místo, kde překonáme Pracku, jít na jih k brodu by byla přílišná ztráta času.
Najít řeku nebylo nic složitého, ale s místem k překonání už to bylo složitější. Nakonec jsme nalezli úzké místo, kdy se můžeme na druhou stranu zhoupnout a plavat bude muset jen poník. Takový byl alespoň plán, ale i ten měl své mezery. Dain uvázal lano a vyrazil jako první, ale jak se ukázalo, jeho speciální uzel měl jisté nedostatky. Tak se stalo, že Dain spadl do vody a na druhý břeh musel doplavat. S nově uvázaným lanem jsem vyrazil já. Pro příště si budu pamatovat, že se musím pořádně odrazit. Kdyby mne při třetím pokusu Dain nezachytil, tak bych se pravděpodobně další pokus už neudržel. Ostatní překonali řeku bez problémů a mohli jsme se všichni vydat na jih.
Přesně jak říkal Radslav, na kraji lesa na břehu Pracky jsme našli ohniště. Zdálo se být opuštěné, ale konvice na vodu jasně naznačovala, že majitel nebude daleko. Vše jasně ukazovalo, že jsme našli hraničářský kemp a oni nebudou daleko. Nemělo smysl je zkoušet hledat nebo stopovat a tak jsem šel chytat ryby. Vše bylo ideální. Začínalo se šeřit, proud byl mírný a v čisté vodě byly vidět výstavní kousky. Byl jsem tak natěšený až něco chytím, že jsem se vůbec nevšiml, že stojím na vachrlatém kameni. Již při prvním nahození se překulil a já letěl do vody. Ale nevím jak a odkud, ale z čistajasna mne z vody někdo vytáhl a hodil do trávy.
Promnul jsem si oči a přímo nad sebou jsem uviděl stát půlorka.
Nebylo pochyb, to musí být ten hraničář. Poděkoval mu a představil se, ale žádné velké odezvy se mi nedostalo. Vrátili jsme se do tábora, kde nás pohostil čajem a při tom jsme měli čas si promluvit. Nebylo pochyb, že na jeho vkus je nás u ohně přesně o čtyři víc než by mu bylo milo, ale protentokrát se přemohl. Náročné bylo i zjišťování, že se jmenuje Ivor.
Naše naděje, že se od něho dozvíme mnoho informací vzala brzy za své. Samotný chrám hraničáři nepovažují za svou starost a i většina dění po lese je pro ně nedůležitá. Tak nám alespoň poradil, kde najít čarodějnici a prozradil něco málo o sobě.
Moc se mu nechtělo, ale když Caldor uviděl meč, byl dosti neodbytný, a tak jsme se dozvěděli, že jej má po matce. Celkově se zdálo, že jeho uzavřenost pramení z nějakých starých šrámů na duši. A v tu chvíli se do toho vložila Knospe. Proti její téměř naivní upřímnosti neměl šanci. Netrvalo dlouho a se slzami v očích si s ní připíjel na přátelství.
To už bylo i na něho moc a tak se odebral spát. Já teprve tehdy zjistil, že brašny na poníkovi propustily vodu a stejně jako Dain mám vše mokré. Udělal jsem si ležení z větví a trávy a doufal, že vše stihne uschnout. Díky hraničářskému tábořišti jsme byli v bezpečí a mohli se pořádně vyspat, ale to nám část noci narušoval Dain, kterému se zřejmě zdál nějaký sen s lodí.
16.6.4718
Když jsem se ráno probral, byl už Ivor pryč. Udělali jsme si čaj, který nám nechal, nasnídali se a vyrazili podél lesa na východ, jak nám poradil.
Byla to dlouhá a nudná cesta, kterou jsme si krátili jako vždy mluvením o čemkoli. Pro tentokrát vyšla řada na Dainův zlý sen. Netušil jsem, že se do chrámu dostal proto, že jej matka prodala skoro jako otroka. Jednoho pak napadne, jak malicherné byly jeho vlastní rozepře s matkou.
Caldor se jej pokoušel uklidnit odhalením svého příběhu, ale těžko říct jestli to pomohlo. Není divu, že je tak hrr a od rány, když jej otec nechal na vše samotného a raději se upíjel v hospodě. To i Knospe na tom byla líp, tu žádní rodiče ke dnu netáhli.
Bylo s podivem, že jsme si během rozhovoru všimli, čehosi schovaného za padlím stromem. Byl to hladový Talzwurm a bez váhání nás napadl. To byla jeho poslední chyba v životě. V Caldorovi i Dainovi očividně přetekl všechen vztek vyvolaný vzpomínkami na mládí, že se jej ubili téměř okamžitě. Vzpomněl jsem si, že by Tom dal za jeho hlavu slušnou odměnu, a tak jsme ji odřízli a vyrazili dál za čarodějnicí.