Sezení desáté 11.11.2020
Pokusím se popsat co se stalo, ale když vidím, co jsem sem namaloval když jsem byl mimo sebe, tak se to může trochu míjet se skutečností.
Od mrtvého talzwurma jsme šli jen okamžik a našli jsme to, co jsme hledali. Podivný domek a okolo spousta žab. U cesty rostla rostlina velmi podobná té, která nás napadla v chrámu. Naštěstí tahle byla neškodná, ale zaujati její podobností jsme zcela přehlídli další nebezpečné rostliny. Jen jsme se přiblížili, vypustily oblak pylu a my byli ztraceni. Další dění mám silně rozmlžené, ale v té době jsem namaloval kresby výše.
Pyl zcela pokřivil můj pohled na svět. Místo chatrče stál palác, místo poníka klusal jednorožec a to byl teprve začátek. Všichni jsme se usadili k hostině v paláci. Stůl se prohýbal pod jídlem všech chutí a odlesky zlata podél stěn přímo bodaly do očí.
Sotva jsem se nasytil, rozhlédl jsem se více po místnosti a okamžitě nalezl perletí vykládaný torban. Krásnější než jsem kdy viděl v Carcau. Sotva jsem se otočil zpět, Caldor se již oháněl mečem, ale né tím svým, tohle byl pravý Serithtial. A téměř okamžitě se začali objevovat bohové. Že se u takové hostiny objeví Cayden, to je jasné. Po slavnosti planoucích čepelí nebylo nijak překvapivé ani zjevení Saranrae. Ale že mi nedošlo, že jde o klam, když se zjevil Aroden, to je hanba. A ještě se chvástal, jak tu svou smrt bezvadně sehrál a všechny napálil. Přál bych mu zažít ten pocit, když mu umře jeho bůh a všechna moc a víra je okamžitě pryč. Ten pocit prázdnoty. Ale nebudu se tu rozčilovat kvůli něčemu, co mi řekla nějaká halucinace. V této "dobré" společnosti jsme pokračovali v hodování. Dokonce se objevila i jakáci Birgitte.
Z toho, co si vybavuji, to vypadalo, jako by to byla Caldorova nedosažitelná láska z rodu Moreenů.
Vše se zdálo tak skvělé a bezstarostné, ale takové věci nikdy nevydrží věčně. Ani tato nevydržela. Najednou začaly ožívat věci, útočit na nás a vyhánět nás pryč. Caldor s Dainem sváděli boj s košťaty, zatímco mne napadla má vlastní židle. Celé to bylo šílené a zmatené a ti co vyběhli ven říkali, že tam to bylo ještě mnohem horší. A pak už si nic nepamatuji a probral jsem se kdesi na zemi v blátě.
18.6.4718
Probudil jsem se s kocovinou jakou nepamatuji. Jen mlhavě jsem si pamatoval, co se dělo a silně se to mísilo s vidinami, které jsem měl. Když jsem se rozkoukal, všiml jsem si, že ležím na zemi v něčem, co vzdáleně připomíná malou ohradu pro dobytek, která byla součástí jediné místnosti celého stavení. Caldor už se také probíral a Dain se pořád ještě válel. Knospa s námi nebyla, ale když jsem se trochu více rozkoukal, všiml jsem si, že leží v posteli. V posteli, která jí akorát seděla.
Najednou se vyřítila z postele, aby nás všechny vyléčila a pak se jen tak tak dostala zpět. My se sotva trochu rozkoukali a začaly nám pomálu docházet souvislosti s našimi vidinami. Konečně se objevila domácí. Jak už napověděla velikost postele, domek patřil goblince. Možná by to nebylo takové překvapení, kdyby jsme se na to Chuděje zeptali. Byla sice milá a vstřícná, ale současně dost rozzlobená, jak jsme jí zplundrovali celý domek a okolí. Není se čemu divit a tak jsme se pozvolna dali do napravování škod.
Měli jsme štěstí a naši snahu ocenila. Dokonce se s námi podělila o své vědomosti. Podle ní je Plenitelka výsledkem nějaké kletby spojené s chrámem. Dokázala i rozpoznat složení receptu z jizvůvek, a když je doneseme, tak nám ji připraví. Domluvili jsme se, že je přineseme na gobliní trh. A na závěr nám pověděla příběh o původu goblinů.
Mimo jiné se ukázalo, že jsme prospali celý den, a tak nám do slunovratu nezbývá mnoho dní, ale o to více mil. Proto jsme šli brzy spát, abychom s rozbřeskem mohli vyrazit.
19.6.4718
Ráno jsme vyrazili s rozbřeskem, jak jsme si předsevzali, ale i tak jsme museli nasadit vysoké tempo, abychom stihli jizvůvkové keře najít a očesat ještě za světla. To se nám dařilo, ale na úkor naší obezřetnosti, a tak se stalo, že jsme přehlédli koboldí past a Caldor do ní spadl. Nebylo nijak složité ho vytáhnout ven, ale už to stačilo, aby nás koboldi obklíčili. Věřil jsem, že spolu dobře vycházíme, ale ukázalo se, že to už je opět zapomenuto. Někdo uspal hlídku u vstupu do jeskyně a ukradl obrovský smaragd z královy koruny. Ani náhodou jsme neměli čas jít jim pomoci hledat, ale alespoň se nám podařilo jim vysvětlit, že jsme to nebyli my a mohli jsme pokračovat.
Motiv není potřeba hledat, ten kámen byl opravdu obrovský, ale zajímalo by mne, kdo všechno mohl o kamenu vědět. Mohl to snad být Gisss, kterému někdo nabídl splnění jeho tajných přání?
Není čas, je třeba spěchat dál. Ale to opět netrvalo dlouho. Po pár mílích jsme narazili na muže se psy. Dost překvapivé, takhle v divočině, ale ukázalo se, že není příliš daleko od domova. Je to Jurek, správce mostu přes Pracku. Bohužel nás stále tlačil čas a nemohli jsme se s ním vybavovat dlouho. I tak jsme se dozvěděli, že před pár dny přes most směrem k městu procházela skupina, která popisem odpovídala Lasičkám. Může to být náhoda, ale stejně tak by to mohlo mít něco společného se ztraceným kamenem nebo jizvůvkami.
Jizvůvky jsme nakonec těsně před setměním našli i my. Vyčerpaní jsme je trhali třesoucíma rukama a nejeden z nás skončil nepříjemně poškrábán. Ale máme jich dost, aby nám čarodějka mohla udělat dost lektvaru a to je hlavní. Spousta kostí a kůstek v keřích jasně ukazovala, že v minulosti mnoho jiných tvorů tolik štěstí nemělo. Svůj podíl na tom mohou mít i pavouci žijící v keřích. Abychom nedopadli stejně, odešli jsme tak daleko, jak nám únava dovolila. Teď dopisuji deník a snad mi bdělost vydrží i po zbytek hlídky ...