Sezení jedenácté 19.11.2020
Bylo to náročné a oči se mi klížily, proto jsem se rozhodl zkusit nasbírat nějaké dřevo na oheň. Ač jsem si svítil, nijak mi to v hledání nepomáhalo. Motal jsem se po okolí a nenašel skoro nic. Každopádně mne to zabavilo po zbytek hlídky a mohl jsem vzbudit Daina.
Usnul jsem dříve než jsem si upravil pokrývku pod hlavou, ale nikomu z nás nebylo přáno se vyspat. Probudil nás Knospin křik, něco se dostávalo do jejího stanu. Když jsem se dostal ze stanu, byl již ten její v plamenech a něco mizelo do tmy. Rozběhl jsem se za tím, ale to nebyl nejstrategičtější nápad. Bálo se to ohně, takže jsem se vzdálením odkryl a nabídl se jako další cíl. Naštěstí Dain s Caldorem zapálili pochodně a přišli mi brzy na pomoc. Stvoření jsme nakonec společnými silami zahnali, ale i přesto jsme raději rozdělali oheň.
I přes všechnu únavu se mi usínalo trochu hůře. Přeci jen jsem pojal podezření, že něco takového vznikne, když se jizvůvkový lektvar nepovede. A to jsem ještě netušil, že je jich v okolí víc a nadměrně je přitahuje jakákoli krev.
Není proto překvapením, že další útok na sebe nenechal dlouho čekat a šel na toho nejzakrvácenějšího ... na mě. Únava mi zastřela smysly a probrala mne až bolest z útoku. Když jsem uviděl, jak se nade mnou ve stanu sklání, stihl jsem seslat jen několik kouzel, která jsem doufal, že mi pomůžou. Zachránila mě opět pohotovost Daina a Caldora, kteří můj stan strhli a bestii zabavili. Tentokrát jsme už věděli, co dělat, a tak byl boj snazší. Bestie se zas pokusila utéct, ale Caldor jí nedal šanci a v poslední chvíli ji zapálil hozenou pochodní.
Nebylo co řešit, na takovém místě se bezpečně nevyspíme. Museli jsme pryč.
20.6.4718
Naším vytouženým útočištěm měl být Jurkův domek u mostu. Docházeli jsme tam brzy nad ránem a už z dálky jsme viděli, že Jurek rybaří na řece. Po chvíli jsme si všimli, že u mostu něco nehraje. Jurkovi psi zběsile štěkali na něco, co z dálky vypadalo jako trol. Ale prokoukli jsme, že to jsou jen zamaskovaní koboldi.
Naivně jsem si myslel, že jsme s koboldy za dobře a všichni nás již znají. Proto jsem se zneviditelnil a chtěl jim provést šprým a po dobrém je poslat pryč. To byl celkem dobrý plán, kdybych už nebyl 2 dny bez odpočinku na nohou. A tak se to začalo čím dál více komplikovat. Začalo to tím, že o nás koboldi nikdy neslyšeli. Koboldi si očividně nepředávají informace tak, jak jsem čekal. Ale to ještě nebyl problém, za normálních okolností bych se z toho dostal. Jenže únava si vybrala svou daň a pár hloupých přeřeknutí stačilo abych se ocitnul svázaný na břehu řeky. Naštěstí si ostatní všimli, že plán nejde nejlépe a Dain stihl doběhnout včas. V poslední chvíli mne zachránil a koboldy zahnal.
Jurek nám omluvou poskytl přístřeší na krátký odpočinek, aby jsme se dali trochu dohromady. Ale nemohli jsme se zdržet dlouho, slunovrat bude co nevidět a Knospa u toho rozhodně musí být.
Krátký odpočinek nás dostatečně osvěžil, abychom byli schopní dojít až do města. Po příchodu neměl nikdo chuť cokoliv řešit, šli jsme rovnou spát. Byl jsem tak unavený, že i poníkovi jsem dopřál jen nejnutnější péči.