Sezení čtrnácté 14.12.2020
Pořádně mě to skopalo a ostatní taky nebyli úplně v pohodě, takže jsme se na chvíli zastavili a obvázali se. Naštěstí nás nic nenapadlo a co nevidět jsme byli opět připraveni vyrazit. Pro jistotu jsme pokračovali dál po laně, zřejmě se ostatní rozhodli mě zabít.
Konečně jsme se dostali do interiéru, ale už na první pohled tam nebylo vše v pořádku. Silná vrstva lehce leptajícího slizu na podlaze rozhodně neslibovala snadný průchod. Ani jsme se nerozkoukali a už se na nás po schodech hrnulo něco těžko popsatelného. Nejlépe bych to popsal jako obří slimák s lidským tělem. Pohybovalo se to poměrně pomalu a když Caldor zavelel ústup, nebylo o čem přemýšlet. Dávalo smysl s ním bojovat venku v otevřeném prostoru a ne uvnitř mezi tím slizem. Ale ať jsem venku čekal sebedéle, nikdo nevycházel. Z vnitřku byly slyšet výkřiky a zvuky boje, tak jsem se vydal zpět. Jen jsem nakoukl dovnitř a poslal do nestvůry blesk, už jsem dostal pořádnou ránu, to by se na volném prostoru nestalo. Ukázalo se, že tam byli 3 a pořádně nám naložili, ale to se nedá nic dělat, musíme to risknout a jít dál. Přišli jsme přece pro informace.
Do archivu to byly ještě 2 patra, nezbývalo než doufat, že nejhorší je za námi. Dain odházel ten sliz abychom mohli bezpečně projít. V dalším patře naštěstí nic nebylo, ale cesta do archivu byla zablokovaná. Dveře byly magicky zamčené a chráněné pastí, tak jsme to zkusili prolomit. Moc se mi to nepovedlo a past se vybila do mě, pomocí koboldího klíče jsme zrušili magický zámek a pak už stačilo jen vyrazit dveře a jít dál.
Díky zablokovaným dveřím byl archiv zachovaný v původním stavu. V oknech byly zvonečky a to asi gremlinům stačilo, aby tam nelezli. Svitků a svazků tam bylo spousta, ale jak najít to důležité. Pustili jsme se do hledání, ale bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Dain našel nějaký svitek, popisující události následující po jakési vraždě krátce po smrti Arodena. Jak vážně lze brát zápisky vyšinutých mnichů?
I tak jsme se se pokusili najít cokoli, co by mělo spojitost s příběhem a začali jsme svazky skládat do batohů. To neodneseme ani na dvakrát, ale jak to zachránit před gremliny? Plán byl snadný, zablokovat dveře a utéct oknem. Co by se mohlo stát? No ukázalo se, že naprosto cokoli. Zatímco Knospe a Caldor šli po schodech, my s Dainem jsme přivazovali batohy k provazu. Už jsme byli připravení a tak jsme otevřeli okna, když se to stalo. Z čista jasna něco vykouklo ze střechy a vyhodilo Daina z okna. Jen tak tak jsem na něho stihl zakouzlit feather fall, ale co dál? Zůstal jsem sám v zabarikádované věži a mé magické síly už byly téměř pryč.
Spustil jsem lano s batohy ven a začal hrát o čas. Nezbývalo, než doufat, že Dain zas vyleze za mnou. Naštěstí to Dain opravdu udělal a ta mrcha udělala zásadní chybu, že neutekla. To se jí stalo osudnou a společnými silami jsme jí shodili dolů. To byla její poslední chyba. Ale na žádné další výmysly už nebyl čas, rychle jsme slezli dolů a vyrazili co nejrychleji (jak nám přeplněné batohy dovolily) vyrazili k městu.