Sezení devatenácté 20.1.2021
Do hostince jsme přišli docela pozdě, ale přesto jsme stihli alespoň závěr. S Dainem jsme zašli za Kassiánem, ale byl byl dost zádumčivý a mnoho jsme se nedozvěděli. Kance prý našli až daleko na severovýchodě. Že se většina lasiček městu vyhýbá mu též přišlo zvláštní. Ale mnohem více jej v danou chvíli trápila Xénie s Lancelotem, a tak jsme se o něho moc informací nedozvěděli.
Caldor u Lancelota pochodil snad ještě hůře. Xénie Lancelotovi jistě učarovala a jeho odhodlání zabít Rudou plenitelku jej k ní táhne o to více, ale to jsme dokázali odhadnou i z druhé strany sálu. Ale na rozdíl od nás, viděl Caldor při popíjení s Lancelotem na baru i něco více. Všiml si, jak Xénie podsouvá Nomenovi nějaké peníze. Už i on ví, že je Nomem největší drbna a kecal ve městě, a že to nebude jen tak. Později nám to řekl a v nestřežené chvíli jsme na něho trochu zatlačili. Dostal peníze, aby překrucoval historky o nás tak, aby zněly méně věrohodně nebo důležitě. Už jsem to zažil nesčetněkrát a pravda nakonec stejně vždy vyšla najevo, ale Caldor pro jistotu zaplatil Nomenovi též, aby vše vyprávěl tak jak se to stalo.
Pak už přišlo na řadu vyhlášení princů a princezen a společnost se začala pomalu rozcházet. Lancelot zmizel záhy, možná proto, že nebyl vyhlášen. Za to byl princem vyhlášen Bhardar a jistě mu to pomůže získat ruku Adamantýny. Ostatní už šli taky spát, aby byli ráno fit a já se rozhodl ještě chvíli zdržet. To mi ale moc dlouho nevydrželo, neboť se za krátko vrátil Caldor, že by bylo asi vhodné druhý den ráno zastupovat Perlivaše u soudu. A tak jsem dopil a šel také spát, kdo ví, co mě další den čeká.
Když jsme odcházeli z hospody, na východě jako by hořela obloha. Jasná rudá záře jako by vycházela z chrámu, nebo alespoň z toho směru. Nebýt soudu, hned bych se tam vydal to prozkoumat. Snad na to bude čas po soudu.
4.7.4718
Hned ráno, cestou na snídani jsem před Krevelovým domem narazil na Krevela s Bhardarem, jak před jeho odjezdem ještě domlouvají poslední drobnosti ohledně zásnub. Snídaně byla též jako vždy výtečná. Ale všichni víme, že dobrý začátek ještě nezaručuje úspěšný závěr.
Po snídani jsme vyrazili k soudu. Doufal jsem, že vše bude v pořádku a sedl si na lavici mezi ostatní. Tam jsem bohužel dlouho nevydržel, protože soud připomínal spíš jen vynesení rozsudku. Vznesl jsem pár námitek a už jsem stál vedle Perlivašovi klece jako překladatel. To jsem byl ještě skálopevně přesvědčen, že je Perlivaš pouhá oběť. Během výslechu se Perlivaš začal vykrucovat a nechtěl vypovídat. Soudu to stačilo a překvapivě ani Xénie neměla námitky, přestože očividně rozuměla a Perlivašovy odpovědi silně naznačovali, že by s činem mohl mít něco společného. Samotné důkazy byly podobně neurčité a už to vypadalo na stažení obvinění. Ale Lancelot se rozhodl pro poslední možnou cestu, rozhodnout soud mečem. Protestoval jsem proti nevyrovnanosti sil a když to Lancelot uznal, nabídl se Caldor jako zástupce.
Souboj byl rychlý, ale o to intenzivnější. Lancelot útočil s vervou a Caldor měl co dělat, aby
udržel tempo. Netrvalo dlouho a Lancelotův prvotní elán se začal vytrácet. Bylo vidět, že má Caldor navrch, ale na rozdíl od Lancelota své údery tlumil, aby Lancelota vážně nezranil. Ustupující Lancelot tuto slabost brzy odhalil a pokusil se jí využít, ale tím dostal Caldora do bezvýchodné situace života a smrti. To už byla hruška Caldorova meče jen kousek od Lancelotovy hlavy, když si uvědomil jaké chyby se dopustil.
Když Knospe Lancelota vzkřísila, uznal svou porážku, ukončil soud a Perlivaše propustil. Měli jsme s ním stejnou cestu, a tak jsme se jen narychlo sbalili a vyrazili směrem k chrámu.
Bylo mi celkem jasné, že má Perlivaš s Borutovou smrtí dost co do činění, a tak jsem cestu k lesu strávil rozmluvou s ním. Doufám, že pochopil, že některé legrácky je lepší si rozmyslet, aby se nemusel opět někomu zpovídat. Také nechápu, jak se Lasičkám podařilo jej chytit, ale kladl jsem mu na srdce, aby si dával větší pozor, pořád o nich mnoho nevíme a mohly by být nebezpečné. Zabrán do tohoto rozhovoru jsem moc nepozoroval okolí, a tak jsem neměl ani šanci si všimnout, že se na nás něco chystá.
A pak v úzké soutězce to přišlo jako blesk z čistého nebe. Ani jsme ho neslyšeli, když na nás gryf zaútočil. Nalétal na nás, aby se záhy schoval opět do zákrytu skal. Kryli jsme se u skal a snažili se odrážet útoky, ale to jsme ještě netušili, že druhý gryf se zatím schovává v záloze. Také se do nás pustil, ale v té chvíli se nám podařilo jim zasadit několik pořádných ran a konečně je zahnat. Zpětně zhodnoceno, vypadalo to jako gryfí pár a ten menší měl místy ohořelé peří. To by mohlo mít nějakou spojitost s tím nočním světlem. Škoda, že jsme neměli možnost ta poranění prozkoumat.
Po tomto zážitku se s námi Perlivaš rozloučil a my pokračovali sami dále k chrámu. Tentokrát jsme se rozhodli zahájit průzkum od jihu. Už se začínalo mírně smrákat, ale pořád jsme měli dost času na průzkum zahrad. Přicházející noc nám navíc měla poskytnout alespoň nějaké krytí ve vcelku otevřených zahradách. Na to však vůbec nedošlo, protože jsme si velmi brzy všimli pohybu na hradbách a to byl teprve začátek všeho.
Aby jsme nebyli z hradeb vidět, rozhodli jsme se podél zdí projít do východní části opevnění. Ze severozápadní části chrámu (ze zahrad) se mezi tím začal linout orkský zpěv, ale ani to nám nepomohlo a Caldorova zaškobrtnutí si všimla hlídka na zdi. Museli jsme rychle přidat do kroku a zkusit se skrýt. To se nepodařilo a boji už se nedalo vyhnout. Dain s Caldorem se pustili do ofenzivy, zatímco my s Knospou jsme se je pokoušeli podporovat a hlavně stíhat. Když jsem se já konečně dostal do budovy, boj už se téměř blížil ke konci a okolo Caldora se váleli první mrtví orkové.
Když padl poslední, konečně jsme měli čas si trochu oddechnout a vydat se zas opatrně dál. Bohužel se zdá, že nás tato cesta dovedla proklatě blízko Plenitelce, neboť již kousek od nás jsme si všimli pověstné jedové mlhy. Kdo by čekal, že na masky přijde zas tak brzy.