Sezení dvacátétřetí 22.2.2021
To vše se mi hnalo hlavou jako vyděšený quickling a přesto, než jsem se dobral k rozhodnutí, osten už se po nás začal ohánět po místnosti. Zdálo se, že už se nedokáže dostat dále a já, stojící téměř u dveří jsem prozatím v relativním bezpečí. Ostatní takové štěstí neměli, ale zdálo se, že Dainovy a Caldorovy výpady jsou dostatečně silné a trn se začal stahovat. Kdesi na hranici našeho doslechu se cosi obrovského začalo pohybovat. Tohle místo nebylo v žádném případě bezpečné a nadmíru žádoucí jej co nejdříve opustit. Caldor měl stejný názor a začal obezřetně ustupovat ke mě a dále pryč. Zato Dain a Knospe z nějakého podivného důvodu usoudili, že je žádoucí místnost prozkoumat a začali tak i činit. Díky bohům, že i oni dostali brzy rozum a vyběhli ven.
Ale naše štěstí nevydrželo příliš dlouho. Toto malé zdržení způsobilo, že nás zahlédli orci prohledávající chrám a boj byl nevyhnutelný. Ustoupil jsem do bezpečné vzdálenosti a odtud jsem se snažil pomáhat Dainovi s Caldorem, kteří se pustili do boje "muže" proti "muži". Boj byl rychlý a orci i přes svou zuřivost brzy padli, jenže něco nebezpečnějšího je následovalo. Nehodlali jsme čekat, aby jsme zjistili oč se jedná a vyrazili dále do Arodenova sněmu.
Do sněmu to nebylo daleko a dostali jsme se k němu zcela nepozorovaně. Bylo zvláštní, že z oken vycházela jasná záře. Ale dalo se očekávat, že budou orci rozlezlí po chrámu a rozdělají spoustu ohňů. Lehce obezřetně jsme vystoupali po schodech do sněmu, ale to co jsme uviděli bylo velmi vzdáleno tomu, co jsme očekávali. V podstatě celá místnost byla v plamenech. Uprostřed místnosti z ničeho hořely 2 velké ohně a okolo nich pobíhali 4 pekelní psi. Boj začal ještě dříve, než jsme se vůbec stačili vyšplhat nad schody. Plameny šlehaly všemi směry a místnost prosycoval zápach síry a kouře. Já byl celou dobu v zákrytu na schodech, a tak mne většina plamenů minula, ale ostatní tolik štěstí neměli. Když boj skončil, byli všichni dost popáleni a Knospina léčivá energie rychle ubývala. Teď už nezbývalo, než zbavit se plamenů. Jedinou naději skýtalo vysvětcení místnosti, a tak se Dain nabídl, že skočí do nedaleké studánky Saranrae pro vodu, která by mohla v rituálu pomoci.
Jen co vyskočil z okna, ozval se patro pod námi hrozivý řev. Byl to orčí řev a rozhodně neznačil nic dobrého. Bylo by bláhové předpokládat, že se Dain v brzku vrátí s vodou. Přesunul jsem se k oknu, ze kterého Dain vyskočil, zatímco Caldor s Knospou vyrazili po schodech. Měl jsem mizerný výhled a dole se rozhodně něco dělo. Nezbývalo než skočit a doufat, že neskončím v pasti. Dopadl jsem měkce a ihned jsem si všiml mohutné orkyně v plné zbroji, jak se obří sekerou oháněla po Caldorovi. Dva její pohůnci oproti ní nepůsobili vůbec nebezpečně. Jak už Caldor předvedl v boji s Lancelotem, není to žádný zelenáč, a tak se nakonec i ona skácela mrtvá k zemi. Podle symbolu a dalších indicií se jednalo o paladinku Rovaguga. To není moc dobrá zpráva.
Oba pohůnci nám v tom zmatku utekli, a tak se zas dostáváme do nepříjemné situace. Co nevidět nás zde můžou začít hledat. Podle Daina je potřeba studánce Saranrae nejprve požehnat, aby získala svou moc. A na jejím dně se prý cosi skrývá. Máme na to čas? Co se skrývá na sně studánky? Odkud pochází ony magické ohně? To byly otázky, které se nám honily hlavami.