Sezení dvacátépáté 8.3.2021
Hlídku jsem strávil čtením, dopisováním deníku a ještě mi zbylo trochu času na orčí pálenku. Po tom, co jsme kvůli Caldorovu vznětlivému plášti nechali vyhasnout oheň, bylo potřeba si dát něco na zahřátí. V chrámu jsme beztak téměř sami, a tak bylo možné trochu otupit obezřetnost. Plenitelka nevypadá, že by měla v plánu se přesouvat, škrtič a chrlič si na skupinu netroufnou a z venku do chrámu krom Lancelota taky nikdo dobrovolně nepůjde.
Za světla už mělo smysl jít i do kaple Saranrae. Bohové v noci spí, a tak by nám nemohla věnovat svou pozornost. Vrátili jsme na oltář všechny ztracené sošky a byli jsme odměněni slunečním praporem, který nyní nese Leviatana, neb není lepšího využití pro sekeru.
Z kaple jsme přešli do zahrad, kde jsme vrátili schránku do sochy a Knospe požehnala studánku. Součinnost obojího ihned vyzkoušel Dain, poněvadž se mu ošklivě zanítilo zranění, které mu způsobila Plenitelka. Léčivá síla působila výborně a Dain se cítil mnohem lépe.
Všechno to mluvení a modlení nám zabralo přesně tolik času, že bylo na čase vyrazit za čarodějnicí. Byl pěkný den, cesta utíkala poklidně. Čarodějnice dostala a pochopila Knospinu zprávu, a tak opravdu čekala na smluveném místě. Dorazila i se svou ochočenou žábou, což jsme nvůbec netušili, a tak se do ní Caldor pustil ihned, jak se objevila u brodu. Mohla to být její poslední hodinka, ale neštěstí někteří z nás vytušili o co by se mohlo jednat a žábě se podařilo utéct. Podařilo, nepodařilo, každopádně Caldor má teď u čarodějnice nepříjemný vroubek, který jsem ani já nedokázal vymluvit.
Nejdůležitější je, že se nikomu nic moc nestalo, lektvar z jizvůvek máme a ráno se můžeme opět vrátit do chrámu.