Sezení dvacátéšesté 15.3.2021
7.7.4718
Noc byla neklidná a my museli být po delší době vážně ostražití. Nám se naštěstí trable vyhnuly, a tak jsme mohli ráno bez problémů vyrazit k chrámu. Caldor vzal čarodějnici na záda, aby jí vynahradil způsobenou újmu na žábě a šli jsme. Cesta bylo klidná. Po nájezdu orků už v okolí chrámu skoro nic živého nezbylo.
Do chrámu jsme se zas dostali pomocí Leviatany, jak už se stalo naším zvykem. Naštěstí proti tomu nic nenamítá ani když je zní velká vlajkonoška. Lancelot měl dorazit až zítra, a tak jsme nikoho dalšího v chrámu nečekali. K našemu překvapení jsme krátce po průniku zaslechli hlasy a následně i jejich původce. Gáta a zraněná Felicia se očividně snažily vzpamatovat z prohraného boje. Samy nám mnoho neřekly, ale nebylo těžké číst mezi řádky, zvláště když jsme nalezli i pár vodítek. Lasičky se očividně rozdělily a pokusily se dostat do katedrály. A nevyšlo to. Vzhledem k tomu, že nás čas nijak netlačil, tak jsme si je vychutnali a ještě více si potvrdili jejich kočičí podstatu. Abychom se dozvěděli více, rozhodli jsme se je doprovodit ke zbytku, ale to se jim moc nelíbilo, a tak nám utekly skokem přes východní hradby. My žádnou kočičí hbitost nemáme, a tak jsme je nechali jít a vrátili se ke svému plánu. Stejně už začínala být čarodějnice poněkud nevrlá.
Dostat se do kaple 30 svící nebyl žádný problém, ale nás malý přítel tam nebyl. Teda byl, ale před čarodějnicí se mu nechtělo příliš ukazovat. Ale nedostal na výběr. Jako každý správný ďábel se choval velmi profesionálně. Občerstvení připravil na oltáři a smlouvu už měl také připravenou. Tak nevýhodnou smlouvu jsem v životě neviděl a to je co říct po obchodě s Palanquin Trading. Chvíli jsme zkoušeli o smlouvě vyjednávat, ale nikam to nevedlo. Podle čarodějnice by stačilo ďábla chytit, ale teprve když jsme se o to pokusili, ukázala se jeho úskočnost. To co celou dobu vypadalo jako obrovská mísa s ovocem, byla hromada agresivního hmyzu, který se na nás vrhl. Caldor sice ďábla chytil a svázal, jenže mezi tím Dain s čarodějnicí prohrávali svůj boj s brouky. Knospe odhodlaná překazit podepsání smlouvy, ji sebrala a vzala do zaječích. Já se snažil hmyz likvidovat, ale kvůli těm dvou jsem si netroufal použít nic plošného.
Když bylo po boji, Zůstali oba bezvládně ležet na zemi mezi mrtvými brouky. Naštěstí byli jen v bezvědomí a když se Knospe zas objevila, přivedla je k vědomí. Čarodějnice vytáhla část ďáblových vzpomínek a nás jej Knospe rituálně zbavila. Vzpomínky ukazovaly chvíli před Smojmyslovou vraždou. Zpočátku byly možná opatovy úmysly čisté, ale nakonec ve snaze najít pravdu o Arodenovi upsal svou duši ďáblu, spáchal vraždu a velmi pravděpodobně pak upsal svou duši i samotnému Rovagugovi. Velice dobře si vzpomínám, jak jsem se tehdy cítil já. Všichni si myslí, že blednutí je pro nás gnomy přirozené, ale zkuste si vyblednout v rámci okamžiku. Kdo ví, možná že právě to mne tehdy zachránilo, abych neprovedl podobnou šílenost.