Sezení dvacátésedmé 24.3.2021
Zabráni do vší té akce, si nikdo z nás nevšiml, že kouzelná svíce kterou Dain zapálil, zobrazila jakési čáry na oltáři. Naštěstí čarodějnice byla všímavější než my a upozornila nás na to. Ale jak ty obrazce zviditelnit, když svíce již dohořela? Pokusil jsem se získat nějaké informace v knize, jenže jsem žádné obrazce nenašel. Ale našel jsem jakýsi text, který mi připadal, že by mohl být použitelný. Byly jsme bezradní, když se Dain začal modlit a přiložil svůj talisman k oltáři. Hodně bláhový nápad, modlit se k mrtvému bohu, ale věřte či nikoli, fungovalo to. Sám to nedokážu pochopit. Podivná mřížka s různě vymezenými oblastmi, kam by jsme podle textu měli umístit zlaté oči. Kde je ale vzít a jak je umístit na stěnu oltáře? Caldor se pokusil vymyslet využití zlatých mincí, ale bylo to marné. Namísto toho se mu vybavilo, že v Arodenově sněmu stále hoří magické plameny, které svým žárem udržují všechno tamní zlato v tekutém stavu. Nezbývalo, že pro něj dojít.
Na přenos zlata byl nejvhodnější orčí kotel, pro který jsme vyrazili do tábora. Tam nás čekalo nepříjemné překvapení, kdy jsme nalezli jednoho zajatého orka mrtvého s obličejem ve vyhaslém ohni. Obtisk boty na jeho zádech nás jen utvrdil v našem podezření. Se špatným pocitem jsem se vydal do altánu zjistit, co se stalo s druhým orkem. Jeho pozůstatky jsem našel všude na hradbách v okolí altánu. Že nám to nedošlo hned? Jak jsme je mohli nechat na pospas tomu chrliči? To od nás bylo velmi nezodpovědné a poněkud sklesle jsem se vrátil k ostatním. Již nebylo co více dokázat, a tak jsme si mohli vzít kotlík a vyrazit do sněmu. Čarodějnice se s námi zde rozloučila, protože už měla zážitků s námi až až. Vzala si pár lahví orčí pálenky a vyrazila k domovu.
My došli do Arodenova sněmu a pustili se do práce. Knospe využila část naší svěcené vody, aby místnosti požehnala a plameny poslala ke všem čertům ... a ďáblům. Jakmile byly plameny zhašeny, jal se Caldor nabírání zlata a jakmile jsme měli dostatek, vyrazili jsme rychle zpět do kaple 30 svící, aby nám zlato neztvrdlo. Kotlík jsme zakryli, abychom zpomalili chladnutí. To bylo jen dobře, protože jsme cestou narazili na Kassiána a Xénii, kteří hledali zbytek své družiny. Vyčinili jsme jim, jak zle se jejich družina chová ke všemu na co narazí, ale příliš jsme se nezdržovali. Cestou k oltáři jsme se zamýšleli, proč jsme ani s jednou skupinou neviděli Štístka. Ale to už jsme byli u oltáře a co nejobratněji kreslili oči. A skutečně to nebyla zbytečná námaha, na vrchu oltáře se objevil amulet mrtvého boha, což je podle Daina velká vzácnost.
Tím se nám opět ztenčily možnosti, co dále podniknout. Jen málo míst jsme ještě neprozkoumali a v celém chrámu už nezůstalo téměř nic živého. Vydali jsme se proto do skriptoria, jednoho z mála bezpečných neprozkoumaných míst. To jsme si minimálně mysleli, ale opak byl pravdou. Plenitelka nás v čas vycítila a začala se na nás přes zeď dobývat. Naštěstí byla stěna dost pevná a Plenitelka se k nám dostala pouze jedním spárem, do kterého se Caldor ihned pustil. To nám dalo dostatek času a Plenitelce dostatek zranění, takže jsme nakonec opouštěli Skriptorium současně. Vyběhli jsme do nejzazší části terasy a sčítali škody. Kolem a kolem jsme na tom nebyli nijak zle, jen Dain se potřeboval trochu obvázat. To mu nějaký čas zabralo a byla to příliš dlouhá doba než aby Knospe vydržela v klidu pozorovat symbol Rovaguga na dveřích katedrály. Vrhla se k nim a svěcenou vodou jej polila a rozmazala.
Měli jsme ještě dost času, věděli jsme v jaké části chrámu se Plenitelka nachází, a proto jsme se rozhodli jí zkusit s pomocí jizvůvek obejít a prozkoumat další část chrámu. Proplížili jsme se na druhou stranu chrámu a začali vstupovat do temnoty Krypty velkých sloupů. Netrvalo dlouho a objevili jsme tam 2 obří díry, jednu v podlaze a druhou ve stropě. Nahoru k Plenitelce jsme rozhodně jít nechtěli, tak jsme vyrazili dolů do temnoty zjistit, odkud ta zrůda přišla.