Sezení dvacátéosmé 27.3.2021
Vše, co by se s trochou nadsázky dalo nazvat podlahou bylo pokryté jakousi mazlavou hmotou. Měla nepřirozenou barvu, podivně zapáchala a hodně nás omezovala v pohybu. Hlavně mě a Knospu. Až na druhý pohled jsme si všimli, že ze slizu vyčuhuje několik hromad kostí. Už zde nějakou dobu ležely, protože byly dokonale bílé bez sebemenších zbytků masa. Z těchto masových hrobů vyzařovala magie, ale najít její zdroj v tom nánosu hnusu bylo extrémně náročné. Něco jsme našli, ale část hledání jsme museli nechat na později, jinak bychom se nikam nedostali. Postupovali jsme hlouběji do jeskyně a nacházeli další a další kosti. Stěny nebyly příliš strmé, a tak jsme se je snažili využívat, než abychom se brodili tou břečkou. Za ohybem jeskyně se na hromadě kostí odhodlaně tyčila kostra rytíře. Skoro bych uvěřil, že je neživá, ale drželo ji jen odhodlání původního majitele. Až tehdy mě došlo, že to musí být pozůstatky první rytířské výpravy, která zde padla již před pěti léty.
Těm už pomoci nebylo, zato my měli stále šanci, tak jsme šli dál. Jeskyně nebyla dlouhá, párkrát se zavlnila a byl konec. Překvapivé bylo, co jsme nalezli na jejím konci. Bylo bezpochyby, že odtud Plenitelka přišla a na konci by mělo být něco jako vejce, temná hmota, ještě větší hromada kostí, ale určitě jsem nečekal obrovský krystal barvy krve. Vzhledem k tomu, že jsme celou jeskyni prošli bez problémů, nezaslechli jsme ani náznaky Plenitelčina pohybu, cítili jsme se bezpečně a naše ostražitost polevila. Věnoval jsem se magickým zřídlům, ale Caldor se ke kameni přiblížil. Nečekal, že by v okolí kamene mohla přežívat spousta oživlých kamenů, které pod tou vrstvou ani nebyly vidět. Boj nebyl nijak náročný, jen kdyby se z chrámu neozvala Plenitelka. Musela být s tímto místem nějak spojena. Něměli jsme čas uniknout z jeskyně a jinam to nešlo, byli jsme v pasti. Tu si Dain všiml, že v jednom místě u kamene není skála, ale zeď. Tam musí být nějaká místnost, to by mohla být naše záchrana. Pletitelka byla téměř na dosah my potřebovali elementála, který by nám připravil únikovou cestu. Vyvolal jsem elementála a vyrazil do temnoty, schovat se v malé boční jeskyni, kterou jsem cestou objevil. Bylo mi totiž jasné, že proti Plenitelce budu mít stejnou šanci jako vejce proti motyce. Možná mě párkrát mine, ale pokud mě trefí, bude to konečná. Což se také málem stalo, protože jsem tu skulinu nenašel krčil jsem se hloupě u rovné stěny. Dain s Knospou zůstali u kamene a Caldor, jak je jeho zvykem, vyrazil do první linie. Byla to šílenost, ale jen díky tomu jsem nezůstal v přední linii já.
Zvuky sílily a už jsme z temnoty téměř cítili její dech. Co nejefektivněji jsem se snažil využít zbývající okamžiky, abych nám získal čas a zachránil si kůži. Najednou tu byla, vynořila se z temnoty v celé své ohyzdnosti. A my ji zabili, což je vám snad jasné, jinak by jste nečetli tyto řádky.
Jen se neděste, nemusíte hledat můj hrob a pomocí kouzla mluvení s mrtvými se mě ptát jak to celé probíhalo. Raději to se sám napíšu. Plenitelka byla na dohled a na naší ústupové cestě nebylo nic hotovo. Začal jsem sesílat kouzla na odvedení pozornosti a Knospe se záhy přidala. Plenitelku to skutečně na chvíli zmátlo a zdrželo, než se vydala dál. Jizvůvky účinkovaly dobře a zdálo se, že o nás Plenitelka vůbec neví. To však nebyla pravda, ač byl její zrak velmi špatný, dokázala nás částečně rozeznat. Hlavním cílem byl většinu času Caldor, který jí stál přímo v cestě. Ale nejspíš jí oslňovalo světlo, které Knospe na Caldora seslala, protože ho Plenitelka nedokázala trefit. Zato mě trefila hned na první pokus a nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Musel jsem rychle zmizet, abych si zachránil kůži. Do boje se po chvíli zapojil i Dain a překvapivě se mi podařilo přesvědčit k boji i Leviatanu. Caldor bojoval jako drak, jenže se zdálo, že to nebude stačit. To jsem netušil, že Knospe začala posvěcovat onen krvavý kámen. Hráli jsme hru o čas. Přežijeme tak dlouho, jak je potřeba? Caldorovy útoky Plenitelku ochromovaly, a když Knospe dokončila svůj rituál, její pád to ještě více uspíšilo. A najednou nám to monstrum leželo mrtvé u nohou. No dobře, tak tedy vedle nás a bylo po všem. A nebo ne?
Spadl mi kámen ze srdce, že je Plenitelka mrtvá, ale ostatní trápilo, aby nám třeba Lasičky neukradly zásluhy. Jako by to bylo důležitější než třeba zbývající kus štítu, po kterém Lasičky skutečně toužily. Nechal jsem proto ostatní s Plenitelkou, aby jí mohli odříznout hlavu a vydal se samotné katedrály, abych zjistil, co se tam děje. Všichni jsme věděli, že ten úlomek Lasičky chtějí, a že pro něj co nevidět přijdou, ale byl jsem velice překvapen, když už tam byly a dobívaly se do oltáře. Bylo to jen chvíli po boji s Plenitelkou, proto ze mě nestihla kouzla ještě vyprchat. Zavolal jsem ostatní na pomoc, a když jsem viděl, že už téměř mají co chtějí, povolal jsem na pomoc Leviatanu. Pak jsem ale udělal zásadní chybu, místo abych se pohyboval po stěnách mimo jejich dosah, popošel jsem po podlaze a prozradil se. Gáta na nic nečekala a i neviditelného mě chytila. Proměnila se do své kočičí podoby a od jisté smrti mne zachránil pravděpodobně jen téměř dokonale načasovaný Dainův příchod. V této stresové situaci jsem na chvíli odvolal Leviatanu a i tento krátký čas stačil Štístkovi, aby úlomek sebral a dal se na útěk. Stále nechápu, kde se v nás po urputném boji s Plenitelkou vzalo ještě tolik sil, že jsme dokázali porazit Felicii s Gátou a sebrat Štístkovi úlomek.
Štístka jsme chytit nedokázali, protože se teleportoval pryč, ale jsem si jistý, že po něm vyhlásí Lancelot pátrání, jen co mu vypovíme, co se stalo.