Sezení třicátépáté 22.5.2021
Stihl jsem si jen chvíli posedět uvnitř, když jsem zaslechl hluk zvenčí. Spárami mezi prkny jsem uviděl, jak se z mlhy vynořil jednorožec doprovázený několika jeleny. Všichni samo sebou v různém stádiu rozkladu. Jako by si už svou smrtí nezažil dost. Pokusil jsem se je odradit větrnou zdí, ale velký účinek to nemělo. Boj byl nevyhnutelný a i přes drobná zaškobrtnutí jsme z něho vyšli vítězně. Cosi sice drží mlhu mimo město, ale vše ostatní mohlo stále vstoupit. Nebyli jsme tedy ve městě v pražádném bezpečí.
Od školy vedly naše kroky k mému domu. Nebo spíše ke stromu který na jeho místě vyrůstal. Doufám, že Zsombór i celá karavana žijí a předají peníze Palanquin trading, nechtěl bych jim vysvětlovat, že takto skončil jejich majetek, když jsem se o něj staral :) Trochu mne rmoutí, že je strom na hranici bezpečné oblasti a jeho část je obklopena mlhou. Snad je ta druhá část silnější a nic se mu nestane. Ze všeho mého majetku nezbylo vůbec nic, vše se buď rozpadlo a nebo divoce rozrostlo. Jen po Leviataně stále ani stopy.
A pak přišlo drobné překvapení. V tom všem chaosu v rozpuku nalezl Dain kus dopisu. Byl to dopis, který mi přišel z Vigilu jen několik dní před tím vším. Je až s podivem, že zrovna tento kus to zde celé přežil. Zprvu jsem byl tím byl mírně rozladěn, ale je vlastně lepší, že to všichni ví. Ležel mi v hlavě od chvíle, kdy jsem jej obdržel a nejspíš ještě dlouho bude. Dain pochopil dopis stejně jako já, když jsem jej poprvé četl, a tak měl hned mnoho otázek. Ale co jsem mu mohl odpovědět, když ani já sám jsem nic nevěděl. Lámu si s tím hlavu už několik dní a k ničemu to nevede.
Naše další cesta vedla ke Krevelovi a do středu města. Sice už jsme věděli, že ve městě nejsme zcela v bezpečí, ale i tak jsme mohli některým nebezpečím předejít. Jedním z nich byla právě rostlina v centru. Jedovatá, masožravá a schopná se vykořenit. Přesně něco takového by nám mohlo velmi znepříjemnit noční odpočinek. Znalosti o ní jsem si vybavil, ale sílu jsem příliš neodhadl. Překvapivě nám dala velice zabrat a byli jsme rádi, že jsme vyvázli.
Předtím jsme se vydali ke Krevelovi, kde jsme doufali, že najdeme alespoň nějaké naše věci. I tam se spousta věcí rozpadla, ale k mému potěšení přežil tento deník, a tak mohu konečně dopsat chybějící dny. Ostatní na tom byli podobně, některé věci se rozpadly a jiné přežily. Caldor na náměstí konečně našel svůj meč. Ale ať jsme v kovárně a okolí hledali sebelépe, některé naše věci, nebo jejich zřetelné pozůstatky nebyly k nalezení.
Náhle si Dain všiml siluety vzdálené postavy, která se krčila na jedné ze střech. Někdo nás sledoval. Jali jsme se ho dostihnout. Chvílemi jsme poznávali půlorčí rysy. Že by Kassián? Ale ten by ve městě vůbec neměl být. A proč by před námi utíkal?
Zmizel nám, ale po stopách jsme došli až k něčemu, co lze popsat jen jako opevněná nora. Co bude dál?