Sezení třicátéšesté 7.6.2021
Pro mě ta díra mohla být čímkoliv, ale ve skutečnosti to byla obyčejná past plná bodáků. Zcela jistě měla chránit obyvatele stromového útočiště zbudovaného opodál. Ale před čím? To jsme zjistili jen o chvíli později. Z houští na půli cesty se vyřítilo cosi těžko popsatelného. Monstrum jako by bylo průnikem spousty tvorů a mezi tou směsicí srstí ještě prosvítaly boláky.
Trochu mi z tý zrůdy zatrnulo, přeci jen už jsme byli dost unavení. No, nejspíš jen já, protože Caldor s Dainem směle přeskočili jámu a do stvůry se pustili. Nevím, kde se to v Dainovi bere, ale celou tu stvůru velikosti kočáru zvedl a hodil do té jámy. To už jsme věřili, že máme vyhráno, ale mylně. Rány se pomalu začínaly zacelovat a hrozilo, že se vzpamatuje a opět nás napadne. V tu chvíli přišla pomoc od postavy, kterou jsme sem pronásledovali. Byl to hraničář Ivor a tvrdil, že je potřeba bestii přeměnit. Byli jsme dost bezradní, když si Caldor vzpomněl, že má v batohu Dainův lasiččí plášť. S ním v rukou se vrhl do jámy a záhy zabil i nestvůru proměněnou v malou lasičku.
Konečně jsme měli čas se věnovat Ivorovi. Ten byl lehce potlučený a zavalený stromem. Jak před námi ustupoval, neobezřetně naběhl bestii přímo do spárů. Vzal nás k sobě do obydlí na stromě. K našemu překvapení tam byl i Krevel, ale byl ve velmi špatném stavu. Ivor nám odvyprávěl, jak asi před 14 dny viděl záři nad městem a vydal se sem. Tehdy zde žádná mlha ještě nebyla, ale později se objevila a i mrtví začali ožívat. Krevela nalezl později na kraji mlhy, zřejmě se pokusil dostat do města a málem se mu to stalo osudným. Knospe mu pomohla z nejhoršího a pak přišel čas i na náš příběh. Bohužel jsme pro Krevela neměli dobré zprávy. Sakra, vždyť to bylo sotva pár hodin, co jsme duchy jeho posledních dvou dcer vyprovodili na věčnost. Kéž bychom to věděli a dali mu možnost se alespoň s nimi rozloučit.
Byla to ponurá chvíle v už tak nelehké době, ale i tak jsme nemohli jen sedět a truchlit. Na to bude času dost později, teď musíme myslet na živé a jak mezi nimi zůstat. Začali jsme cídit náměstí, ale bylo zřejmé, že to nestihneme. Podle Ivora se v noci do města vracejí nemrtví, tak jsme raději přestali a šli hledat nějaké útočiště na noc. Ivorův přístřešek nebyl dost velký pro náš všechny a na rozšíření nebyl čas. Jasnou volbou byla kovárna, jako jediná kamenná budova v bezpečném kruhu. Cestou k ní jsme potkali několik prvních nemrtvých. Očividně přicházejí do města nejen v noci.
Zprvu to vypadalo celkem dobře, ale zřejmě každý tady prodělal nějakou extra proměnu. Zombie planuli nemrtvým ohněm a činilo je to výrazně nebezpečnější. Bylo to jen tak tak, že jsme je porazili, ale ghúl který je doprovázel, nám unikl. O důvod víc, abychom se připravili na noc.
Jak naložit s posledními hodinami před setměním? Ivor se pustil do nastražování pastí. Knospe měla co dělat, aby nás dala dohromady. Dain a Caldor začali tvořit barikády a já vyrazil zas do města. Nebylo přeci možné, aby tam přežilo tak málo věcí. V Kapli a Gloriině domě jsem po dlouhém přehrabování skutečně něco našel. Jak jsem strávil čas v blízkosti Gloriovníku, stále silněji jsem vnímal jeho pozitivní energii. Jsme v těžké situaci a ta žádá speciální přístup. Knospe poblíž nebyla, a tak jsem jednu málo viditelnou větev odřízl, snad svou sílu neztratí a v noci nám pomůže. Z rány začala vytékat zlatavá míza, ze které sálalo energie mnohem více. Pomazal jsem se jí a šel dál pracovat. V dalším kroku jsem nanosil maximum vody co šlo, nezbývá než doufat, že se bude hodit. Pak už bylo příliš šero na to jít ven, a tak jsem pomohl s barikádami.