Sezení třicátésedmé 14.6.2021
Měli jsme pocit, že jsme se opevnili důkladně, a že nás může jen málo co překvapit. Rozprostřeli jsme se po kovárně, abychom měli dobrý výhled všemi směry a čekali, co se bude dít. Prvních několik zombií skutečně brzy přišlo a nebylo ani příliš náročné je zničit. Ale jak jsme již tušili, ghúl nebyl daleko. Brzy jsme jej zahlédli, ale na útok to nestačilo.
A pak to přišlo. Byli jsme stále mírně zaměstnáni prvními zombiemi, když na kovárnu dopadl hlavní nápor. Desítky těl se hrnuly na nás a snažily se prolomit barikády. Caldor držel pozici u jedné barikády, zatímco Krevel ustoupil a bránil až další dveře v kovárně. Výsledek nebyl příliš rozdílný. Obě barikády padly téměř současně a zombie se začaly hrnout dovnitř. Caldor dělal, co mohl a pod jeho mečem padaly jedna za druhou, ale bylo jich příliš. Konečný střet proběhl až v srdci kovárny, u výhně samotné, kde se nám podařilo s vypětím všech sil porazit i ty poslední z nich. Byl to náročný a zdlohavý boj, kdy jsme je postupně doráželi.
Celou tu dobu měl ghúl čas vymyslet a zrealizovat svůj plán. Není tedy divu, že napadl Ivora, který zůstal osamocený v patře kovárny. Jen náhodou jsme je zaslechli a stačili přispěchat Ivorovi na pomoc. Máme štěstí, že jsme stále všichni.
4.8.4718 - sobota
Další vlna už nedorazila a my měli šanci i na několik hodin odpočinku. Nepříliš odpočatí jsme šli druhého dne dokončit, co jsme začali. S maximálním vypětím se nám podařilo dovyčistit náměstí a Vědmír se Vševojem se mohli spokojeně odebrat na věčnost. Snad i jim se dostane klidného odpočinku. Asi krom Knospe, ta když zjistila, že jsem z Gloriovníku odřízl větev, rozzuřilo jí to do hněda. Od té doby se mnou nemluví. Snad jednou pochopí, že jsem se jen snažil nám dát větší šanci na přežití.
A nám už nic nebránilo navštívit Roslarovu hrobku. Byl tam klid a podle duchů města tam mělo být i bezpečno. Oproti tomu, jak jsme si hrobku pamatovali, došlo k propadu několika stropů, ale to, co zůstalo, vypadalo dosti stabilně.