Sezení čtyřicáté 20.7.2021
6.8.4718 - pondělí
Ráno bylo díky novým postelím o poznání příjemnější. Ani tak se nám nevstávalo snadno, stále jsme měli v paměti neúspěch z předešlého dne. I proto jsme byli rádi, že půjdou Krevel a Ivor s námi.
Bylo nám jasné, že už jsme promarnili moment překvapení, ale rozhodně jsme ho nechtěli poskytnout nemrtvým v chrámu. Postupovali jsme opatrně a již od prvních kroků nám bylo jasné, že to nebude nic jednoduchého. Portál zpět byl uzavřen, portálové kameny byly otočené a u nich leželo tělo wichta, který nás pronásledoval předešlého dne. Od něho vedla silná krvavá stopa kamsi do šera protilehlého rohu. Ale kde se vzala? Vždyť on nemohl krvácet ani omylem. Toto tajemství jsme museli odložit na později, neboť nás v té chvíli napadl přízrak.
Boj s ním nebyl příliš efektivní a když se ukryl ve zdi, pokusil jsem se poodhalit tajemství otočených kamenů. Než abych nám opět otevřel portál nebo nás k tomu alespoň přiblížil, spustil jsem past, která v mžiku vyplnila místnost oblakem jedu. Jali jsme se před ním ustupovat, ale i on se pohyboval naším směrem a co hůř, vběhli jsme přímo do "náruče" druhého plenitelčina pařátu. Byla to skutečně kritická situace a chvíli nám trvalo, než jsme se v ní zorientovali a opět nabrali na jistotě. Jenže v té době se přiřítila i nám též známá plenitelčina hlava a byli jsme zas v kaši.
K našemu štěstí se nám podařilo zasadit několik dobře mířených ran a nic dalšího už se nezjevilo. Nebo bych měl spíše říci ... nepřišlo. Protože na terase nad námi se objevili další dva wichti, ale ti nejevili zájem za námi sejít.
Získaný čas jsme věnovali rychlému průzkumu a léčení. S politováním jsme zjistili, že potok krve vede do malé komory, kde ležel v tratolišti krve Kassián. V očekávání pasti jsme prozkoumali i terasu za wichty. K našemu překvapení a znepokojení jsem uviděl Felicii, jak s sebou vodí cosi, co s řádnou dávkou představivosti musela být naše těla. Ta zrovna opouštěla terasu a vracela se ho katedrály. Konečně jsem zas uviděl Leviatanu, ale "Caldor" ji jen táhl. Kdo ví, co to celé udělalo s ní. A nejznepokojivějším zjištěním bylo, že jsou některé portálové kameny falešné, a my už nemáme možnost ustoupit do Lhoty.
Nemělo smysl otálet. Museli jsme wichty napadnout, dokud jsme byli ve výhodě. Neviditelný Dain jim vpadl do zad a shodil jednoho dolů k nám, kde měl jen pramalou šanci na přežití.
