Sezení čtyřicátétřetí 23.8.2021
Sbalili jsme si všechen svůj zbylý majetek a vyrazili směrem, kam téměř před měsícem odjela karavana. Už dlouho jsme neopouštěli Lhotu po cestě a bylo to prvně od přerušení rituálu. Naše mysl byla plna myšlenek na karavanu, smrt a upřena do naší budoucnosti. Jen Ivorova trénovaná mysl byla stále plně ve střehu, a proto si jako první všiml stop odbočujících z cesty hned kousek za městem. Jednosměrné kroky vedoucí k uválenému kousku louky a pak dále ... až náhle zmizely. Netušili jsme, na co se díváme, ani to, že se to brzy dozvíme.
Zanechali jsme záhadu za námi a šli dál. Začínali jsme mít podezření, že to místo ani nenajdeme, vždyť na cestě bylo tolik stop. Ani Krevel nepůsobil příliš jistě. Pozvolna se nám do mysli vkrádala nejistota. A stejně tak pozvolna jsme to uviděli. Čím více jsme se přibližovali, tím více to z mlhy vystupovalo. Začínali jsme rozeznávat detaily a v tom chladném, mlhavém dni mne až zamrazilo. Vedle cesty z trávy vystupoval hrot, trn, rampouch ... těžko popsat. A na jeho špici byl probodnutý jeden z rytířů karavany. Až z blízka jsme poznali o co jde, trn ledové oceli. Naši útočníci zřejmě nejsou jen prostí bojovníci. K naší úlevě to byl jediný padlý široko daleko. Knospe opět vyvolala vize mrtvých, abychom zjistili více. A skutečně, útok na karavanu nebyl vůbec v plánu, útočníci nijak nezpomalili a pokračovali dále k městu. Oni ve vizi působili podivně a stejně tak i jejich koně. Co víc, tam kde museli projít, jsme nenašli ani jediný otisk kopyta, jako by se ... vznášeli. Nebylo už co víc bychom mohli zkoumat, proto jsme se rozhodli vrátit do Lhoty a strávit tam již opravdu poslední noc. Jen Ivor už se s námi nevrátil a pokračoval dále na východ do lesů.
Noc byla klidná a ničím nenarušovala naše myšlenky. Ani nebylo potřeba, už tak má mysl nevěděla kam dřív skočit. Je Zsombór v pořádku? Kdo jsou ti rytíři a proč sem přijeli? Proč jsme právě my přežili ten výbuch? Kdo je ta tajemná postava? Čeho chtěli Lasičky rituálem dosáhnout a kdo jsou jejich spojenci, kteří tahají za nitky? Myšlenek bylo tolik, že mne již téměř netrápil dopis z Vigilu.
9.8.4718 - den přísah
Noc byla za námi a my už byli opět na cestě. Okolo města byl klid jak po vymření. Šli jsme již několik hodin, když jsme si v kleči poblíž cesty čehosi všimli. Přišli jsme blíže a už jsme rozeznávali zbytky palankýu. Zpoza mírného pahorku byl ještě slyšet viník té zkázy. Aby nám neunikl, přenesl jsem se na vrchol pahorku. Tím jsem si však dost naběhl. Místo předpokládaných koboldů jsem uviděl rytíře v prastaré zbroji. Stále něco hledal, a pak se se vrhl na mě a aby se ke mě dostal rychleji, vyvolal si koně. Dílky skládačky se spojily a zas dávalo něco o trochu větší smysl. Musel jsem rychle vyklidit pole a vrátit se k ostatním. Ale malé nohy se hýbou pomaleji než kůň. Jen tak tak jsem se vrátil k ostatním a už jsem musel zkoušet jezdce jakkoli zastavit. Příjemné bylo, že se na něho vrhl i Dain a Caldor a tvrdě se do něho pustili. Souboj byl dlouhý a náročný, plný tvrdých ran až konečně dopadl Caldorův poslední tvrdý úder a jezdec se rozplynul ve větru. Bitva byla dobojována ... ale? Nebylo příliš těžké odhalit, že jeho zbroj vyzařuje temnou magii a dříve nebo později se s její pomocí opět navrátí k neživotu. Každý jeden z nás touží mu v tom zabránit, ale není v naších silách dopravit brnění včas do jícnu sopky nebo jiným podobným způsobem je zničit. Souboj přinesl i dobré a zajímavé zvraty. Shodou okolností byla Leviatana zasažena ledovým proudem a silně ji to ovlivnilo. když jsem ji záhy zasáhl elektrickým výbojem, všichni jsem pocítili, jak je nabitá energií, kterou vyzařovala všude okolo sebe. Po vyhraném boji jsme se stále srovnávali se situací, když se zpovzdálí ozvalo nenápadné poděkování. Mezi vyšším porostem se rýsovala ženská postava. Ale kdo to je? Barva pleti nevysílá příliš pozitivní signály a erb na rozbitém palankýnu - erb královny Gebu - naši ostražitost jen povzbuzoval.
