Všechna ta hrůza se rozprostírala okolo nás a příkrov kouře to nijak nezlehčovalo. Chvíli nám zabralo, než jsme se z trosek dostali až na celkem průchozí cestu. Rádi bychom zůstali a pomáhali, ale okolnosti rozhodly jinak.
Již z trosek jsme slyšeli hlas zvonu z katedrály. Když vítr na moment roztrhal závoj kouře, zřeli jsme zkázu v plné síle. Ani v nejmenším se nejednalo o citadelu, nýbrž jen zbytky věže a trosky v okolí. Vyrazili jsme urychleně tím směrem, ale brzy jsme museli zpomalit a spíše se plížit než jít. Okolo nás se to hemžilo nemrtvými a každý nepatrný zvuk je lákal k nám.
Bylo nad slunce jasné, že se nemrtví budou stahovat ke zvuku zvonu stejně jako je lákal náš hluk, ale přesto jsem byl zaskočen jejich počtem. Trosky katedrály byly obklopeny nemrtvými a boj probíhal na několika frontách. Ani jsme se do bitvy nevrhli jako jsme byli spíš vtaženi. Nejprve to byly již nám známe plamenné zombie, ale jim v patách se plížila zákeřná mlha. Sotva jsme si lehce pročistili cestu blíže k troskám, Caldor měl chvíli na rozhlédnutí a zpozoroval na vrcholu věže Birgitte Moreen. To by mu jistě zvedlo náladu, kdyby nebyla věž v obležení spekter, které už se úspěšně dostávaly k přeživším. Nebylo zbytí, museli jsme co nejrychleji na věž. Rozdělili jsme se a zatímco Dain a Onthur pomáhali obráncům, já a Caldor jsme se přesunuli do věže. Zvon utichl, docházel nám čas. Birgitte se svou společnicí už by věž déle neudržely, naštěstí přesně v té chvíli dorazil Caldor a svým mečem naklonil misky vah na stranu dobra. Boj byl rychlý a až po něm jsem poznal, kdo je ona Birgittina společnice, má vnučka.
Tvrdý boj mezi tím probíhal i dole na zemi. Dain mlhu dobil palicí, co kdysi získal od Lancelota, nechť jeho duše odpočívá v pokoji. Než si stačili oddychnout, museli přispěchat na pomoc Torvovi, poslednímu stojícímu obránci u hlavního schodiště. Ten udatný muž ze sebe vydal vše a už se jen tak tak držel na nohou, ale svůj úkol splnil.
Znovu bijící zvon povzbudil obránce a s naší pomocí se podařilo stabilizovat situaci v těsném okolí katedrály. K naší úlevě jsme mezi raněnými zahlédli pobíhat Knospe a pomáhat s léčením. Tím naše cesta teprve začala. Krom všech nemrtvých na zemi se vznášel jeden i nad městem. Nebylo pochyb, že je potřeba jej zničit, ale k tomu potřebovala jedna z posledních stojících městských obraných věží munici. A ta měla být uložena kdesi pod našimi nohami.