Jmenuji se Szabolcz Béres a s těžkým srdcem sedím uprostřed ruin kdysi velkolepého města a začínám psát tento nový deník do lehce ohořelé bývalé účetní knihy, ze které jsem vytrhl prvních několik popsaných listů. Ale k tomu až později. Protože tento deník navazuje na 2 předcházející, které nejspíše lehly popelem, v úvodu stručně popíši události minulé, aby měl případný čtenář možnost pochopit souvislosti.
Celé to odstartovalo začátkem června v Roslarově Lhotě, kterou už léta sužovala tajemná Rudá Plenitelka, která se usídlila v opuštěném Arodenově chrámu. Již mnoho odvážných skupin se ji pokoušelo porazit a i tehdy v oblasti operovala skupina zvaná Lasičky. Caldor Wilster, Dain Faris, Knospe a já jsme tak zformovali jen další skupinu snažící se o totéž. Pozvolna jsme rozplétali klubko záhad sahajících až dávno do dob smrti Arodena, ale i aktivity celkem nové. Mimo jiné jsme pojali podezření, že Lasičky nemají zcela čisté úmysly. Rudou Plenitelku jsme nakonec v tuhém boji porazili, ale místo konce to odstartovalo jen další sled hrozivých událostí. Naše podezření týkající se Lasiček se potvrdila, když jsme je přistihli, jak se pokoušejí ukrást úlomek Arodenova štítu, uložený v chrámu. Tehdy se projevilo, kdo z nich se na výpravu vydal s dobrými a kdo se špatnými úmysly. Xenia Xantipa Xaverinni a Kassián Moreen byli jen oběťmi manipulací a v rozhodující moment zvolili správnou cestu.
Tato krádež byla jen drobným krokem, vedoucím k další ohromné katastrofě, kdy došlo k obrovskému výbuchu energií přímo uprostřed Roslarovy Lhoty. Tuto hrůzu nikdo nepřežil a ani my stále netušíme, jak se stalo, že jsme se v Nekropoli zjevili jako živí. Návrat zpět do tohoto světa nebyl nijak snadný a byl odměněný dalším utrpením. Nadmíra energie změnila Lhotu k nepoznání, a aby to nebylo málo, celé město obklopovala téměř nekončící jedovatá mlha. Nebýt skrytého portálu, vedoucího do chrámu, pravděpodobně bychom tam zemřeli. Nám se však podařilo přežít a čelit zdroji. Byly to opět zbytky Lasiček a někdo jim musel pomáhat. Boj byl mnohem úspěšnější než výslech, a proto víme jen velmi málo koho máme hledat.
Naše další kroky tak vedly do Vigilu, kde se snažíme odhalit a zmařit plány Gildais nebo jakési Paní za závojem. Nemluvě o zjištění, že se Arazni vrátila do Lastwallu, kde se pokouší nalézt ztracené pečeti.
A nyní sedím zde, v ruinách Vigilu a přemýšlím, co bude dál. Pokud tento deník najdete, snad poslouží k mírnému osvětlení probíhajících událostí. Ať už jsou jakékoli.