Seskupili jsme se před opuštěnou ambasádou, kde měl stín zmizet. Shromáždili jsme se venku a vplížili se do první místnosti. Tam byl zatím klid a my se opatrně plížili vpřed. Dain otevřel tiše dveře, netrvalo dlouho a vlkodlak se v nich objevil. V jeho tváři se zřelo překvapení, jak nás ve dveřích ještě nečekal. Než stačil vůbec zareagovat, dostal několik silných ran od Daina i Caldora. I já jsem jsem mu způsobil lehčí šrámy, ale to už mi zas mizel z výhledu. Rozeběhl jsem se za ním, ale než jej zas uviděl, bylo po všem a vzduchem se vznášel jen oblak popela. Zatímco já na svých krátkých nohách běžel přes celou místnost do chodby, Caldor hbitě vlkodlaka dostihl a a ještě stihl odhalit jeho podstatu, aby ji záhy použil proti němu. A tak se jeho zářící meč vznesl k nebi a pak s ničivou urputností na vlkodlaka dopadl. A ten se i svou lichí podstatou explodoval a poroučel se ke všem čertům.
Nic dalšího už jsme na ambasádě nenašli, a tak jsme se vrátili k organizaci města. Požáry už se dařilo dostat pomalu pod kontrolu a město se velmi pomalu začínalo vracet k normálu. Všude byl relativně klid, a tak jsme vyrazili na nákupy. V současné situaci to nebylo snadné a nakonec nám trn z paty vytrhl Dain a Pathfinder Society. Bylo už pozdě v noci a my chtěli jít spát, když se k nám doneslo, že se Galadon Cotumo hlásí k nám jako náš mecenáš a snaží se na tom získat další politické body. Hlavně Dain s Caldorem to tak nechtěli nechat být a my všichni ho vyrazili navštívit v jeho sídle. Stráže nekladly přílišný odpor a my se bez problémů dostali do domu. Chvíli nám trvalo nalézt jeho komnatu a on mezi tím zkusil utéct tajnou chodbou. Neměl ji moc prochozenou a nám netrvalo dlouho, než jsme jej dostihli. Nebyl nijak nadšený, ale brzy pochopil, jak moc nesouhlasíme s jeho počínáním.
To už se na východě začínalo vyjasňovat a nám zbýval čas akorát na cestu do přístavu. Všichni jsme usnuli hned jak koráb nabral výšku. Probudil nás až okolní hluk a nepříjemné houpání paluby. Čím blíže jsme byli u ostrova, tím bylo počasí horší. Sice mělo být jen chvíli po poledni, ale venku už byla téměř neproniknutelná tma. Vítr sílil a věci létaly po celé kajutě. A pak, při nečekaně silném poryvu, ztratil kormidelník kontrolu a vítr ho smetl přes palubu. Loď se začala zmítat a nekontrolovatelně klesat. Dain se pokusil ke kormidlu dostat, ale vítr byl moc silný. Caldor měl mnohem více štěstí a za okamžik už stát u kormidla. Ale ještě jsme neměli vyhráno, neboť Caldor je bojovník, nikoli námořník. Měli jsme štěstí, že je také kovářem a pochopit princip ovládání pro něho nebyl tak nepřekonatelný oříšek. Sice jsme byli stále nahraní, ale dokázal s lodí alespoň přistát a my neskončili všichni v rozbouřených hlubinách.
Potlučení a s pár modřinami jsme se seskupili na pobřeží i s celou posádkou korábu kromě kormidelníka. Po krátkém ohledání okolí nebylo složité vyvodit, že jsme přistáli v ostrovních bažinách. Pak už bylo vážně snadné (alespoň teoreticky) naplánovat další cestu. Sbalili jsme vše potřebné, co se z vraku lodi podařilo zachránit a připravili se k pochodu na sever. Vzhledem k tomu, že bouře stále zuří, nás asi nečeká klidná cesta.