Po setkání s draky jsme byli o poznání obezřetnější. Z počátku jsme měli štěstí a cesta v klidu odsýpala. Jak jsme postupovali, dostali jsme se hlouběji do mokřadu a k prvním ramenům řeky. Ani ta nám nepřipravila klidné chvíle. Čekali jsme všelijaký podraz, a tak jsme ji nejprve otestovali, než jsme do ní vstoupili. Od toho nás hned odradily její jedovaté účinky. Naštěstí nebyl protější břeh daleko a mohl nabídnout řešení v podobě kamenného mostu. Podobným způsobem jsme překonali i několik dalších ramen a vše probíhalo celkem klidně.
Ale nebyl by to Ostrov hrůzy, aby si pro nás nepřipravil další nemilé překvapení. Jako by nestačila ta zapáchající bažina a řeka plná jedovaté vody. Prodírali jsme se zrovna křovinami a roštím, stejně jako posledních několik dní, když se okolo nás začaly rojit houfy komárů. Nešly vůbec odehnat a i hlukem způsobeným tou snahou samotnou jsme na sebe upozornili věci mnohem horší. Alespoň v tu chvíli bych věřil, že větší znamená horší. Okolo nás začaly ožívat stromy a z tůní vylézaly mrtvoly. Celou tu děsivou podívanou záhy dokreslovaly výkřiky některých z nás, ze kterých komáři vysávali doslova všechen život. Byla to děsivá podívaná, kde jsme nevěděli kam dřív skočit a nepřátel stále přibývalo, zatímco nás ubývalo.
Nebyl čas na strategii, musela přijít rychlá a tvrdá odpověď silou a my víme jak na to. Dain rychle a efektivně dorážel zombie a rozháněl zbylé komáří roje, zatímco Caldor se rozeběhl vpřed hledat původce toho všeho. Snažil jsem se mu držet v patách, ale byl mnohem rychlejší. Jen z dálky jsem viděl, jak ohromnými údery tříští několik stromů na třísky a celé to zakončil sražením posledního, toho největšího. Ten během pádu explodoval a to jsem byl vážně rád, že jsem tam nebyl.
Bitva byla dobojována, ale cena byla nezměrná. Snad to byl poslední den a my už se bezpečně dostaneme z bažin ven.