Konečně jsme se dostali z bažin ven a před námi se otevřela planina jen s minimem porostu. Na pobřeží se rýsovaly staré ruiny dnes známé jako Fort Landing a jinak nikde nic. Mrtvých už bylo dost, a tak jsem rozhodl, že přeživší z Palanquin Trading přenesu zpět do Vellumisu, abych zabránil dalším zbytečným ztrátám. To se setkalo s nadšením i výčitkami, proč to nešlo už dříve. To se všem snadno řekne, ale zkuste si v hlavě držet 400 let vzpomínek, to vám kouzlo vypadne z hlavy vážně snadno.
Přesun není nijak snadné a jednoduché kouzlo, nesměli jsme jej promrhat. Přípravy bylo nutné provést do všech detailů. Když bylo vše naplánované a připravené, konečně jsem se mohl přenést do města. Teleport není příliš přesný a já musel ještě nějaký kus dojít po svých, ale bylo to snesitelné. Ostatní cestující mne dle očekávání opustili téměř okamžitě po přenosu. Ve městě jsem zorganizoval nejnutnější záležitosti a zas letěl za ostatními. I tehdy mi to ujelo a já se objevil nad mořem. A to začaly fungovat první střípky naší přípravy. Světlo nad ruinami bylo dobře vidět i z dálky a vedlo mne jako maják.
A nevedlo jen mne, ale i spoustu jiných o kterých jsem neměl ani zdání. Až kousek od ruin jsem zjistil, že se všude okolo stahuje mlha tvořená dušemi zemřelých. Mohl jsem se dostat k ostatním, ale na přenos už nebyl čas. Nezbývalo než bojovat ... nebo ne? Můj mozek se rozeběhl na plné obrátky a začal prohlížet temné kouty mé mysli. A vážně něco našel. Pokud by se nám podařilo dopřát duším klidu, měli bychom vyhráno. Ale jak? Byli už tak blízko, že jsem začínal rozeznávat jednotlivce a k mé smůle to byli samí elfové. A já neumím elfsky ani slovo, to bude úkol pro Daina. Udělal jsem co bylo v mých silách a dostal jsem se k ostatním jako první. Dain znal vhodnou píseň, ale netroufl si ji zazpívat, museli jsme improvizovat. Z plna hrdla jsem se pokoušel píseň přezpívat v rytmu jiných elfích písní co znám a doufal jsem, že to bude stačit. Poslední tóny odezněly a nám se tajil dech, co bude dál. Fungovalo to a mlha se pozvolna rozpouštěla.
Ale v Dainovi cosi zanechala a odmítal ostrov opustit až do rána. Teprve tehdy jsme se přenesli do Vellumisu a pustili se do rychlých příprav před cestou zpět. Je to nejspíš naše poslední cesta, než se střetneme se všemi hrůzami ostrova. Nákupy, schůzky a vše ostatní běželo celý den a my byli večer opět připraveni k návratu.